Turistické cíle v okolí obce Týn

Pískovcová skála na rozcestí cest do Štětí, Tupadel a Želízů, do jejíhož severozápadního čela vytesal Václav Levý v I. polovině 40. let 19. století vlnícího se hada. Významný orientační bod.

Hrad existoval na přelomu 14. a 15. století, roku 1420 připomínán jako sídlo Hrzánů z Harasova. Ze staveb dochovány některé sklepy vytesané ve skále.

Gotický hrad nechal vystavět Přemysl Otakar II. V roce 1502 koupili hrad Hrzánové a nechali jej renesančně přestavět. Po třicetileté válce určen k demolici. V 19. stol částečně opraven.

Zřícenina hradu z 30. let 14. století. Manské sídlo. První fáze sídla Milčany.

Zbytky hradu z pol. 13. stol., o kterém nejsou dochovány zmínky. Byl postaven na ploše pískovcového bloku. Šlo o stavbu s věží s u nás neobvyklým šestiúhelníkovým půdorysem. Není známo, z jakého materiálu byl hrad postaven. Opuštěn byl počátkem 14. stol.

Terénní zbytky malého hradu ze 13. stol, neznámého jména i historie. Dochován příkop upravený ze skalní rozsedliny, sníženina po budově či zemnici a malé zbytky pískovcového zdiva včetně líců.

Rozhledna vystavěna v roce 2006. Výška 19 m. Na kamenné základně je dřevěná věž pláštěná dřevěným šupinovým bedněním.

Náhorní planina osídlena od mladší doby kamenné. V době bronzové hradiště. Slovanské hradiště z 8. stol, v 9. stol. spojováno s Canburgem z franských análů. V 9.–10. stol. opevněný dvorec a kostel sv. Jiří. Hradiště opuštěno asi ve 13. stol.

Mlýn doložen na I. vojenském mapování – josefském. V r. 1930 byl majitelem Alfréd Mützel. Zanedlouho však mlýn zpustl a dodnes se zachovaly pouze jeho zbytky.

Jeskyně nad údolím Řepínského potoka pod vsí Zahájí sloužila za 2. světové války jako úkryt partyzánské skupiny Národní mstitel. Dva nedaleké pomníky připomínají místo přepadení jejich členů německými okupanty a jejich hrob.

Zříceniny skalního hradu pánů z Dubé snad z konce 13. stol. Během 15. stol. byl několikrát dobýván. Od 16. stol. se uvádí jako pustý.

Pozůstatky po domnělé skalní tvrzi, její spojitost s historickým Jiljovem však není prokázána. Prameny uvádějí r. 1388 Hrdoně z Jíljova. V r. 1454 se připomíná naposledy. Ve 20. letech 19. století romanticky upravován.