Turistické cíle v okolí obce Dubnice

Socha z r. 1800 původně stála na louce asi 300 m východně od obce. Zrestaurována a přenesena na vhodnější místo. Na betonovém základě dvoustupňový pískovcový fundament, na něm podstavec s římsou. Sv. Jan Nepomucký v podživotní velikosti na sobě kleriku, rochetu, na hlavě biret, na hlavě svatozář.

Ještě po 2. svět. válce zde stála socha sv. Jana Nepomuckého. V 60. letech 20. stol. zmizela, podstavec byl povalen. R. 1995 byl podstavec znovu vztyčen a na něm osazena nová socha sv. Jana Nepomuckého z umělého pískovce. R. 2001 znovu odcizena. R. 2015 požehnána nová socha, v pořadí již třetí.

Pískovcová socha stojí na členěném podstavci. Na čelní ploše dříku oválné zrcadlo. V něm nápis v klasicistní antikvě v němčině. Stojící sv. Jan stojí na samostatném podstavci. Hlava skloněna k pravému ramenu, o nějž je opřen kříž s korpusem Krista. V levé ruce kamenná lilie. Oprava sochy r. 2006.

Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z konce 18. stol. Původně stávala v jižní části města. Po rekonstrukci v r. 2023 přemístěna k Domu s pečovatelskou službou u potoka Ještědka.

Socha sv. Jana Nepomuckého pochází z poloviny 18. stol. Na pískovcovém stupni spočívá obdélný kamenný sokl. Dřík rozšířen ve spodní části o dvojici volut. Socha v podživotní velikosti. Kolem hlavy sv. Jana Nepomuckého svatozář. Socha zapsána do seznamu kulturních památek r. 1966.

Socha sv. Máří Magdalény postavena r. 1762. Spodní část tvoří nízký hranolový sokl. Na něj navazuje dřík. Na čelní nice bosá ženská postava, snad sv. Rozálie. Na druhé straně asi sv. Antonín Paduánský a sv. František z Assisi, nad nimi sv. Máří Magdaléna. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1966.

Pozdně barokní socha sv. Prokopa z r. 1781. Světec znázorněn v obvyklém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě a s levou nohou spočívající na ležícím ďáblu. Socha patří k významným dokladům místní sochařské produkce. Oprava sochy v r. 2017. V seznamu kulturních památek od r. 2013.

Barokní socha sv. Prokopa je dílem neznámého autora. Pochází z druhé pol. 18. stol. Nad římsou na soklu socha sv. Prokopa v nadživotní velikosti. U pravé nohy ďábel s rohy, na zádech křídla. Materiál sochy pískovec. Zapsána do seznamu kulturních památek r. 1967.

Socha sv. Valentina na podstavci s reliéfy světců pochází z konce 17. stol. Po stranách zdobena mohutnými volutami. Na podstavci socha mužské postavy s mitrou na hlavě. Podstavec dělen na čtyři stejně velká pole, v nich reliéfy čtyř světců. Socha zapsána do seznamu kulturních památek od r. 1965.

Soubor sedmi soch je jedním ze zastavení místní Poutní cesty. Sv. Vavřinec patří k nejznámějším starokřesťanským světcům. Umučen zaživa na roštu a s tímto atributem je znázorňován. Socha dílem neznámého umělce z let 1750 až 1780. Roku 2017 restaurována. Vrátil se rošt, palmová ratolest, svatozář.

Pískovcová socha sv. Vincence se nalézá na oploceném pozemku vpravo od boční stěny lodi baziliky. Zhotovena r. 1770. Socha spočívá na novodobém betonovém fundamentu. Na podstavci socha světce v doprovodu malého andílka u pravé nohy. Světec v obvyklém odění dominikána. Památkově chráněno od r. 1995.

Socha svatého Petra pochází z počátku 19. století. Doklad lidové zbožnosti. Autor není znám. Socha světce v nadživotní velkosti. V pravé ruce železný kříž, levá ruka tiskne k hrudi knihu. Nad sochou plechová stříška. V seznamu kulturních památek od r. 1967.