Turistické cíle v okolí obce Lom

Vodárenská věž byla r. 1755 vystavěna díky zámecké paní Marii Terezii, rozené Šternberkové. Voda z ní byla čerpána do zámku, panského a městského pivovaru, kláštera a do kašny na náměstí. Ve 20. letech 20. století dostala věž novou fasádu.

Společenské a kulturní centrum Tábora vzniklo na místě starší dřevěné budovy na východní části parkánu. Dnešní budova z let 1894–5 podle projektu Karla Jandy. Svému účelu sloužila do nevydařené rekonstrukce v 90. letech 20. stol. Znovu otevřena 2006.

Dřevěná rozhledna z roku 2014 stojí v lokalitě Svákov nad levým břehem Lužnice západně od Soběslavi. Je celoročně volně přístupná a umožňuje výhled především východním směrem k Soběslavi a vrchu Choustníku se zříceninou hradu.

Mohutně opevněné hradiště s jedinečně zachovalým obloukovým valem. Podle skromných nálezů pochází pravděpodobně ze starší doby železné, využíváno bylo i v raném středověku. Val má výšku místy až 8 m, příkop šířku až 20 m.

Synagoga z prvé poloviny 19. století, bohoslužby zde konaly jen do 1. světové války. V roce 1936 byla upravena na sokolovnu, dnes je v soukromých rukou a slouží k bydlení.

Židovské osídlení je v obci doloženo od počátku 18. století. Synagoga byla postavena 1. pol. 19. stol. Bohoslužby se v synagoze konaly do 30. let 20. století Po druhé světové válce upravena na kulturní dům a kino. Dnes je nevyužita a chátrá.

Synagoga postavená v centru bechyňské židovské čtvrti po roce 1827, zřejmě na místě starší stavby téhož určení. Z veřejně přístupného místa viditelné jen úzké novorománské průčelí. Po roce 1945 museum požární ochrany, dnes museum turistiky.

Nová táborská synagoga z l. 1883–85 postavena v orientálním slohu. K bohoslužbám sloužila do nacistické okupace. Za války i po ní sloužila jako skladiště. Zbořena r. 1977, na jejím místě je parkoviště. R. 1992 byla instalována na místě pamětní deska.

Na místě tvrze z roku 1359 byl později vystavěn zámek. Tvrz a okolní panství často měnila majitele. Přestavbu provedl v roce 1767 Jiří Vavřinec z Escherichu.

Vila postavená 1930–1 pro tehdejšího ministra zahraničí a jeho manželku u údajné přírodní Husovy kazatelny nad soutokem Lužnice a Kozského potoka v Sezimově Ústí. Úprava roku 1937 dotvořila její vnější vzhled. Veřejnosti přístupná od roku 2009.

Přírodní památka v údolí Vlásenického potoka vyhlášena r. 1956. Předmětem ochrany je zachovalé, hluboce zaříznuté až kanoňovité údolí s lokalitou pérovníku pštrosího. Nedaleko ústí potoka do Lužnice je 1,5 m vysoký Vlásenický vodopád, nad levým břehem stopy slovanského hradiště Dražice.

Tvrz ve Vlksicích byla postavena v pol. 16. stol., kdy Vlksice drželi Tetourové z Tetova. V r. 1537 se zmiňuje Bedřich Vlček z Tetova. R. 1570 ji koupil Jiřík Těmín z Těmic, dále se majitelé často střídali. Od r. 1689 sloužila jako sýpka. Od r. 1986 je v majetku rodiny Šámalíkovy a je opět obývána.