Turistické cíle v okolí obce Podbořánky

Pozůstatek gotické tvrze ve vsi, která patřila vladykovi Sulislavovi a pak rytířům ze Šlovic. V polovině 16. století již pustá, dochováno kruhové tvrziště v lese.

Pískovcové sousoší Krista s dítětem na esovitě rozšiřovaném soklu, bohatě zdobeném rostlinným motivem. Na horním čele nad deskou pokračujícím soklíku reliéfní korunka a pod ním dvojznak Pöttingský a Manderscheidský. Pozdně barokní z 2. poloviny 18. století. Památkově chráněno.

Barokní plastika z hrubozrnného pískovce na kraji cesty, datovaná do roku 1714. Na vysokém členitém soklu s reliéfním nápisem osazena socha světice. Příklad dotvářející charakter městečka. Památkově chráněná.

Socha sv. Floriána (patrona hasičů a rolníků čekajích na déšť) neznámého stáří je umístěna na návsi v obci Soseň.

Barokní socha svatého Jana Nepomuckého v podživotní velikosti z roku 1749 stojí na výrazném žulovém balvanu. Socha je vytesána z pískovce, byla zrestaurována v roce 2012. Není zapsána na seznamu památkově chráněných objektů.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého z první pol. 18. století. Do r. 1926 stávala ve výklenkové kapli při cestě z centra města ke hřbitovu. Postava světce v životní velikosti je vytvořena z terakoty. Od r. 1945 dlouhodobě chátrala, rekonstruována na přelomu 20. století. Památkově chráněna od r. 1958.

Socha sv. Jana Nepomuckého nezjištěného stáří a původu stojí uprostřed návsi, u silnice jižně od kostela.

Socha světce u lesní cesty z Petrohradu do Jesenice byla zhotovena roku 1748. Na bohatě členěném hranolovém soklu stojí socha kněze v rochetě, s biretem a pěti hvězdami kolem hlavy držící v rukou kříž. Dnes je nově restaurovaná a dobře viditelná.

Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1775 ve Zdeslavi stojí u silnice do Velké Chmelištné. Je poškozená povětrnostními vlivy.

Soubor barokních pískovcových soch z 1. poloviny 18. století. Pravděpodobně byl jejich tvůrcem Matyáš Bernard Braun. Původně na mostě přes městský příkop, od roku 1967 na současném místě. Památkově chráněný.

Barokní sousoší sv. Peregrina Laziosi bylo postaveno r. 1761 v lese při silnici ze Žihle do Rabštejna nad Střelou na náklad hraběte Maxmiliána Václava Lažanského, majitele panství Manětín, Rabštejn nad Střelou a Lubenec, jako projev vděčnosti za uzdravení z těžkého zranění po pádu z koně.

Zaniklý raně barokní špitál s kaplí Nejsvětější Trojice byl postaven z popudu Heřmana Jakuba Černína v letech 1650–52. V neobvyklé dispozici obklopovaly obdélnou kapli obytné místnosti pro nemocné. Po válce chátral a kolem roku 1980 byl zbořen.