Turistické cíle v okolí obce Praha 7-Bubeneč

Gotická tvrz ve Středoklukách doložena od r. 1399, r. 1420 jako katolický majetek vypálena husity. V r. 1623 zkonfiskována pro stavovský odboj majitele, r. 1631 zpustošena Sasy. Od r. 1645 v majetku jezuitů chátrala, po konci 18. stol. její rozvaliny v hosp. dvoře zanikly beze stopy.

Studánka se nachází v lese na Holubickém potoku asi 350 m od železničního přejezdu u Otvovic. Byla vybudována v r. 2000 převážně z malých kamenných bloků. Letopočet s názvem je vytesán do kamene zasazeného v klenbě. Písmo je zlacené. Nahoře je umístěn ocelový, černě natřený kříž.

Studna s barokní mříží vznikla po roce 1700. Na dnešní místo byla přenesena ze Smíchova po roce 1932.

Barokní areál dvora z poloviny 18. stol. byl o sto let později rozšířen. Zdivo v dolní části zpevněno širokými opěráky. Dvůr byl obklopen ohradní zdí a patřily k němu louky a pole. V 80. letech 20. stol. většina hospodářské části zbourána a zůstal jen malý objekt památkově chráněný od r. 1958.

Vinice na okraji výšiny Pražského hradu, podle legendy z 10. stol. Doložena v r. 1375. V l. 1832–36 vybudoval K. E. Richter v dolní části vinice klasicistní vilu. V l. 2006–08 proběhla generální rekonstrukce a areál byl zpřístupněn veřejnosti.

Zmínka o usedlosti na tomto místě je z r. 1567. Anna Salomena z Bubna zde nechala mezi 1623-1638 vystavět mlýn, ten r. 1678 vyhořel. V r. 1841 má mlýn dvě křídla ve tvaru L. Počátkem 19. stol. klasicistně přestavěn. Od r. 1880 mlýn patřil rodině Antonína Švehly, předsedy agrární strany a čs. vlády.

Pozdně klasicistní synagoga z let 1847–48. Bohoslužby se zde konaly do druhé světové války. Od roku 1946 skladiště, později prádelna. Roku 1995 byla budova vrácena Židovské obci a byla upravena na obchod a byty.

Synagoga na Královských Vinohradech z let 1896–98 podle návrhu vídeňského architekta Wilhelma Stiassneho. Zničena byla při náletu dne 14.2.1945. V roce1951 pak byly ruiny odstraněny a na její místě byla postavena základní škola.

Synagoga postavena r. 1873. Bohoslužby konány až do druhé svět. války. V l. 1945–53 užívána jako knihovna. Od r. 1953 zde otevřena modlitebna Církve československé husitské, Českobratrské církve evangelické a Církve bratrské.

Synagoga z r. 1863 v maursko-novorománském stylu, přestavěna v r. 1931 v monumentalistickém slohu dle projektu Leopolda Ehrmanna. Od r. 1941 skladiště židovského majetku, po válce sklad ČKD. Rekonstruována 2004 na depozitář Židovského muzea.

Synagoga z roku 1858, která nahradila starou libeňskou synagogu z roku 1592. Náboženským účelům sloužila do roku 1941. Poté byla užívána jako skladiště. Na počátku 90. let minulého století byla vrácena židovské obci a užívána jako kulturní centrum.

Synagoga z r. 1860 ve stylu kombinujícím novorománské a maurské prvky, v letech 1923–30 funkcionalistická úprava interiéru, od r. 1950 ve vlastnictví Československé církve husitské, které slouží jako modlitebna, kanceláře a kolumbárium.