Turistické cíle v okolí obce Praha 5-Holyně

Pomník vyšehradského probošta Václava Štulce dal vytvořit r. 1910 Mikuláš Karlach. Autorem bronzové busty je sochař Štěpán Zálešák. Podstavec je z červeného pískovce, má novogotické tvarosloví. Původně měl kamenný baldachýn, ten byl ale brzo odstraněn. Pomník je ve správě Galerie hl. města Prahy.

Unikátní pomník vynikajícímu českému fyzikovi Václavu Dolejškovi (1895-1945) je dílem výtvarníka a technika Františka Svátka. Byl odhalen v r. 2019 v areálu ústavů ČAV na rozhraní Libně a Kobylis.

Pomník postaven roku 1934 na památku stého výročí písně Kde domov můj. Vybudovali tuchoměřičtí sokolové. V současnosti se již na pomník zapomíná. Zarůstá plevelem a náletovými dřevinami.

Letohrádek slavného architekta K.I. Dienzenhofera z r. 1728 v místech dávné kartouzské zahrady – barokní perlička Smíchova později v majetku F. Leopolda Buqoye či Porgesů z Portheimu. R. 1884 část objektu ubourána výstavbou chrámu sv. Václava.

Jedná se o patrovou volně stojící budovu na obdélném půdoryse s pětibokým průčelím členěným šesti pilastry s kompozitivními hlavicemi. Budova bývalé poštovní stanice stojí na jižní straně návsi. Vlevo od budovy oblouková brána se dvěma symetricky umístěnými brankami po stranách. Památkově chráněno od 31. 12. 1965.

Poutní cesta spojující Loretu na Hradčanech s Loretou ve františkánském klášteru Hájek. V letech 1720–1726 bylo podél cesty vybudováno nákladem několika donátorů 20 barokních kaplí. Dnes zachováno 11 kapliček, od roku 1999 postupně opravovaných.

Dvojice bývalých lomů u obce Řeporyje, národní přírodní památka (od r. 1982) o velikosti 3,5 ha. Je to zároveň geologicky významná lokalita – v r. 1984 zde byl stanoven mezinárodní stratotyp svrchního siluru. Naleziště zkamenělin.

Zámek byl postaven jako rezidence dominikánů r. 1710 na místě středověké tvrze. Kolem byl založen rozsáhlý park. Zámek byl upravován koncem 19. stol. později, v l. 1969–70 zde bylo sídlo zelinářskozahradnického závodu Státního statku hl. m. Prahy.

Raně barokní stavba z doby kolem r. 1652 na místě renesančního domu Mikuláše prachaře, přestavěná pozdně barokně v 60. letech 18. století a rozšířená klasicistně na počátku 19. století, kdy bylo upraveno i průčelí.

Největší česká secesní památka. Původně koncové nádraží Dráhy císaře Františka Josefa z r. 1871 na trati z Vídně. První staniční budova zbořena. Dnešní Fantova budova a prosklená hala nad nástupišti z let 1901-1909. Moderní odbavovací hala z let 1972-1979. Pod nádražím je stanice pražského metra.

Pranýř z roku 1752. Barokní hranolový pískovcový kámen. V horní části vyvrtány dva otvory a pod nimi vyryt nečitelný nápis. Výška nad zemí cca 76 cm. Ojedinělá památka svého druhu. Památkově chráněn od r. 1967.