Turistické cíle v okolí obce Žulová

Barokní socha Panny Marie na sloupu z r. 1777.

Rokokové sousoší sv. Jana Nepomuckého souvisí s povodní v r, 1766. Na žulovém podstavci zdobeném kartuší jsou pískovcové postavy světce a dvou sedících andělů. Kolem bylo původně 9 kamenných sloupků propojených kovovými řetězy, dnes nahrazených ozdobným plůtkem. Od r. 1958 je památkově chráněné.

Pískovcová barokní socha světce, kterou dal vytvořit hrabě Karel Otto Salm. Stalo se tak po roce 1747, kdy zdědil Bílou Vodu po svém strýci, arcibiskupovi Jakubu Arnoštovi hraběti z Lichtenštejn-Kastelkornu. Na počátku 21. století byla poškozená socha opravena. Památkově chráněná je od roku 1958.

Pomník Vincenze Priessnitze, který dali vystavět místní Němci na počest svého rodáka. R. 1902 se vítězem soutěže stal návrh Josefa Obetha, dílo dokončil r. 1909 ve svém vídeňském ateliéru a tentýž rok bylo přemístěno a slavnostně odhaleno ve zdejším parku. Pomník je ze žlutého mramoru z Tyrolska.

Volně přístupná dřevěná rozhledna s ocelovými prvky nazvaná Stříbrná Twiggy vznikla ve skiareálu Králičák na podzim 2018 podle projektu Ing. arch. M. Rajniše a MgA. D. Kubíka. Stabilitu 31 m vysoké stavby zajišťuje přes 400 m ocelových lan. Zasklená plošina umožňuje rozsáhlý kruhový výhled.

Vodní hrádek asi z konce 13.stol., r. 1353 v držení Alberta a Jindřicha z Cruze, v 15. stol. v držení rodu Bavorů z Holovous. R. 1689 uveden v neutěšeném stavu, přesto ještě sloužil jako kněžské vězení. Zanikl beze stop, na jeho místě postavena osada Lomy.

Přímo v částečně zatopeném mramorovém lomě stojí monumentální stavba vápenky, připomínající hlásku gotického hradu.

Secesní tančírnu nechal v l. 1906-1907 postavit kardinál Georg von Kopp. Svému účelu sloužila do 50. l. 20. stol. Do r. 1954, kdy ji získal stát, byla v majetku církve. Později se stala téměř ruinou. V l. 2014-2015 byla zrekonstruována a slouží jako informační centrum, kavárna a k pořádání koncertů.

Původně rychta, v r. 1671 povýšena na rytířský statek za Petra Carenzina. Po jeho smrti se často střídali majitelé. V r. 1733 jej získal klášter magdalenitek v Nise. Od r. 1807 v majetku Josefy Oehlové. V r. 1844 jej koupil Josef Latzel. V r. 1945 zkonfiskován.

V r. 1444 se uvádí tvrz rodu von Jerin. V r. 1595 nechal Ondřej Jerin, zřejmě na místě staré tvrze, postavit nové opevněné renesanční sídlo. Posledním majitelem byl Konstantin von Jerin. Po 2. světové válce byl majetek zabaven a upraven na byty.

Dvě vápenky v sousedství opuštěného lomu na mramor. Jedna vápenka je šestiboká s vnitřní okrouhlou šachtou, druhá čtyřboká s okrouhlou šachtou, kolem které probíhá obslužná chodba.

Původně fojtství, v r. 1774 povýšeno na rytířský statek a starší sídlo přestavěno na reprezentativní. V r. 1839 jej od Kaluschkeho koupili Latzelové. V jejich vlastnictví až do r. 1945. Poté v majetku lomů a vápenky, v části škola. Od r. 1987 v majetku obce.