Turistické cíle v okolí obce Křižínkov

Původní tvrz vystavěl někdy po roce 1412 buď Ondřej z Kutné Hory nebo jeho synové, kteří se na Vanči usídlili. Od roku 1481 až do počátku 17. století na ni sídlil rod Jiříka z Jemničky, který přijal příjmení Vanecký. Dnes stojí v místě obytné stavení obsahující některé fragmenty původní tvrze.

Stavba tratě zahájena r. 1940, v průběhu války zastavena. Po skončení války stavba pokračovala. Velký viadukt má pilíře kamenné, kromě prostředních tří pilířů, které jsou z armovaného betonu. Viadukt je postaven do oblouku. Na viaduktu došlo r. 1970 k železničnímu neštěstí.

Barokní vesnický dům z 1. pol. 16. století s dochovanými dobovými prvky. Rodiště odbojáře Eduarda Berky.

První zmínka o hradu z r. 1234. Později sloužil jako vězení pro odpůrce Přemysla Otakara II. Ve 13. a 14. st. rozšiřován. Utrpěl obléháním Švédy roku 1645, dobyt však nebyl. V polovině 18. st. dostal hrad svou nynější podobu.

Sídlo, z kterého dnes je zřícenina, vyrostlo v původním dominiu záhy zaniklého hradu Bukova, které rod pánů z Víckova získal patrně věnem. V r. 1340 se po hradě píše Bernard z Víckova. Pravděpodobně byl hrad opuštěn už v první čtvrtině 15. st.

Barokní zámek byl původně tvrzí ze 13. stol. Karel Pergar z Pergu v letech 1596–1600 přestavěl tvrz na jednokřídlý renesanční zámek. V r. 1636 majitel Alfons de Castro nechal k zámku přistavět další dvě barokní křídla. Dnes soukromý majetek.

Dřevěná vyhlídková plošina byla postavena roku 2004 na kopci Babylon nad obcí Kaly. Pro zchátralost zanikla roku 2017.

Zaniklá cihelna se nacházela na levém břehu řeky Oslavy nedaleko jižního okraje města Náměšť nad Oslavou. Byla využívána v 19. století a zanikla pravděpodobně v 1. polovině 20. století.

Terénní zbytky rozlehlého hradu z pol. 13. století, postaven předky pánů z Kunštátu, opuštěn před koncem 14. století, naposledy zmíněn v přídomku r. 1385. Dochován pahorek jádra s okružním valem a příkopem, další příkop s valem před předhradím.

Jediná zmínka o hradu je z r. 1365 bez uvedení jména, v té době už mohl být pustý. Archeologický materiál lze rámcově zařadit do druhé poloviny 13. století a první poloviny 14. století. Dochována amorfní část hradby, valy a příkopy.

Dolnoloučský viadukt dlouhý 282 m o maximální výšce 42 m. Budován v letech 1940 – 1953. Původně třináctiklenbový betonový viadukt. R. 1943 stavba přerušena, obnovena r. 1947. Místo nevybudovaných pilířů byl postaven dlouhý betonový oblouk. V provozu od r. 1953.

Mezihořský viadukt stojí na trati Brno - Havlíčkův Brod. O stavbě rozhodnuto v roce 1938. Deset betonových oblouků o osmnáctimetrovém rozpětí půlkruhového tvaru je podepíráno pilíři obloženými do dvou třetin své výšky kamenem. Mezihořský viadukt je dlouhý 217 m a vysoký 38 m nad hladinou údolí.