Turistické cíle v okolí obce Salavice

Kostel sv, Jakuba Většího ve Vílanci je farní jednolodní kostel se středověkým jádrem, situovaný na návrší na severním okraji obce. Stavba má obdélnou loď, pětiboký presbytář a hranolovou věž v západním průčelí. Areál s přilehlým hřbitovem a ohradní zdí s bránou je chráněn jako kulturní památka.

Kostel stojí na místě pův. středověkého kostela, který vyhořel r. 1760. Po r. 1770 byl postaven nový kostel, slavnostně vysvěcen r. 1784. Od r. 1958 patří mezi nemovité památky ČR. V interiéru cenný mobiliář, mj. renesanční tepaná křtitelnice (před r. 1596) nebo ciborium (před r. 1600).

Původně románský kostel z let 1220–30 byl přestavěn goticky roku 1419, manýristicky v první polovině 17. století a pozdně barokně roku 1780. Součástí areálu je bývalý hřbitov s kaplí sv. Barbory a fara s rozlehlým dvorem.

Původní jihlavský farní kostel z posledního desetiletí 12. století, pod patronátem řádu německých rytířů. Uváděn roku 1243. Pozdně goticky upraven na konci 15. stol., renesančně na počátku 17. stol. a barokně po poškození za třicetileté války.

Barokní, v jádru gotický hřbitovní kostel, postavený Leskovci na konci 15. století. Z gotické stavby je viditelný portálek v jižní zdi lodi. Zpustlou stavbu nechal barokně obnovit v letech 1715-1716 arcibiskup František Künburg. Další přestavby proběhly v letech 1763, 1811 a po požáru v roce 1821.

Neorientovaný filiální kostel sv. Josefa nechal kolem r. 1740 postavit Jan Vratislav z Mitrovic na počest svého povýšení do hraběcího stavu. Jeho architektem je údajně Kilián Ignác Dientzenhofer, autorství není doloženo. Má oválnou loď, stěny jsou tvarovány pomocí konvexních a konkávních zalomení.

Filiální kostel sv. Kateřiny Sienské, původně luteránský, založen v 16. stol. V 18. století přestavěn presbytář. Na zdi kostela dva pozdně renesanční náhrobky – J. V. Vencelíka z Vrchovišt z roku 1606 a druhý neznámého rytíře s erbem polovičního lva.

Kostel byl postaven na místě pův. dřevěného kostela v 1. pol. 13. stol. Nejstarší části kostela pocházejí z r. 1250. V l. 1803-05 byl kostel výrazně přestavěn dle návrhu Johanna Zeissla. R. 1824 byla dostavěna zvonice. R. 1898 byla při přestavbě přenesena zvonicová věž nad západní průčelí kostela.

Kostel z počátku 13. století prošel několika přestavbami, současný krov lodi pochází ze dřeva, poraženého v letech 1501–2. Opravu po třicetileté válce dokládá letopočet nad hlavním vchodem. Obklopen hřbitovem, v dobrém stavu.

Kostel pochází z pol. 13. stol., původní zdivo dochováno v západní zdi lodi. V 16. stol. přistavěna věž. R. 1723 byl přestavěn. Po požáru r. 1763 je až do r. 1765 opuštěn. Znovu přestavěn v 19. i 20. stol. Zařízení převážně novobarokní z 19. stol.

Raně gotický kostel sv. Martina, založený ve 13. století, upraven ve druhé polovině 15. století. Barokní úpravy proběhly v 18. stol. Zachována pozdně gotická kazatelna, gotické a renesanční náhrobníky.

Kostel pravděpodobně z první čtvrtiny 13. století, někdy v letech 1608-1617 přestavěn renesančně. V roce 1797 byla upravována věž. Boční vstup s druhotně osazeným portálem z r. 1250 kryje předsíňka završená vysokou renesanční atikou ukončenou cimbuřím. Památkově chráněn je kostel od roku 1958.