Turistické cíle v okolí obce Čejč

Cesta začíná vstupní bránou s rozhlednou. V lipové aleji podél cesty bude po dokončení 78 pískovcových soch českých panovníků (k 31.12. 2025 je 47) v nadživotní velikosti na piedestalech, která nesou jejich jména a období, kdy vládli. První čtyři sochy byly umístěny v roce 2018. Brána roku 2022.

Chrám Spasitele byl postaven v roce 1957. Slouží církvi československé husitské. Přístupný při bohoslužbách a v adventním a postním čase.

Při zřizování hřbitova v roce 1885 těžce narušený reliéf tvrze, nacházející se těsně nad kostelem. Dodnes patrná část oblouku vnější stěny příkopu a valu a náznak centrálního pahorku.

Zámek z pol. 18. stol. dle návrhu Františka Antonína Grimma. Po 2. sv. válce účelově využíván pro školské potřeby. Od roku 2006 v soukromém vlastnictví.

Dřevěný kříž z roku 1899 - cenná práce řezbáře Františka Vymyslického z Dolních Bojanovic. Umístěn před farou u kostela sv. Kunhuty. Památkově chráněný.

Pozdně barokní stavba fary s branou z 2. poloviny 18. století. Hlavní obytná budova s dvěma křídly hospodářských budov. Pozdější přestavby, údajně v roce 1870. Památkově chráněná.

Zaniklá tvrz, která patřila k bývalé osadě Haluzice. Podle archeol. nálezů se zde žilo v 2. pol. 13. stol. V písemných pramenech se tvrz nezmiňuje. R. 1356 byl majitelem vsi Jindřich z Nevojic, před ním Jaroslav z Jestřabic. R. 1464 byla tvrz pustá, patrně po připojení k většímu panství.

Hrad založený asi Břetislavem I. ve 30. let. 11. stol. jako náhrada za velkomoravské Mikulčice. Ve 13. stol. přestavěn v kamennou stavbu. Na poč. 16. stol. renesanční přestavba na zámek. Od konce 18. stol. upraven v tabákovou továrnu, která jej zcela pohltila. R. 1915 zbořeny poslední zbytky hradu.

Barokní zámek z roku 1642, v roce 1746 rozšířen. V současnosti je využíván pro potřeby Masarykova muzea v Hodoníně.

Královský hrad z 2. pol. 12. stol. zabrán Matúšem Čákem Trenčianským. Roku 1315 dobyt Janem Lucemburským. Koncem 16. stol. přestavěn na zámek a pevnost. Roku 1736 zakoupen Františkem Lotrinským. Do roku 1918 patřil Habsburkům, poté státu.

Terénní pozůstatky hradu založeného v polovině 14. století. Poslední známý majitel hradu je Vlček, další prameny o Sobůlkách už mlčí. Doba zániku hradu není známa.

Reliéf hrádku, který měl podobu klasického jednoduchého sídla se zaobleným jádrem, které obtáčel příkop a val. Dnes nejsou po zástavbě žádné stopy. Písemné zprávy nejsou známé. Podle nálezů keramiky místo datujeme do 14.-15. st.