Turistické cíle v okolí obce Pardubice-Rosice

Tvrz ze 14. století nedaleko vsi Štěpánov s dochovaným příkopem, kde na severní straně je ještě zesílen valem. První zmínka o tvrzi je z roku 1387. Tvrz začala pustnout v 18. století. Tvrziště je silně zarostlé a nedoporučuji navštěvovat v létě.

První zmínka o vsi z r. 1229, majetek opatovického kláštera. Mezi lety 1568-1577 Václav Plesl Heřmanský ze Sloupna postavil novou dvoupatrovou renesanční tvrz. V r. 1608 ji Jan Berka z Dubé spojil s panstvím Heřmanův Městec. Po r. 1658 se tvrz neuvádí. Zachovaly se původní sklepy pod budovou.

Dobře zachovalé okrouhlé tvrziště s dochovaným okružním příkopem a vnějším valem, pravděpodobně pozůstatky gotického sídla Jana Chrasta ze Sloupce. R. 1486 již tvrz doložena jako pustá. V její blízkosti stával ještě dvůr a zaniklá ves.

Zřícenina tvrze postavené snad kolem r. 1365 Mikšíkem ze Svojšic. Po něm tvrz získal Václav Ruthar z Malešova a poté byla držena jeho syny, Petrem a Mikulášem. Od pol. 16. stol. tvrz patřila Gerštorfům z Gerštorfu téměř sto let až do období třicetileté války, kdy byla vypálena. Poté pomalu zpustla.

Původní barokní synagoga byla od základů přestavěna do nynější novorománské budovy v r. 1870. V listopadu 2001 byly slavnostně otevřeny zrekonstruované budovy bývalé synagogy a židovské školy, které dnes slouží kulturním účelům.

Lokalita byla osídlena lidem kultury lengyelské již v pravěku. Ve starší době železné se zde usadili nositelé slezskoplatěnické kultury, kteří zesílili původní opevnění. Po násilném zániku bylo hradiště využíváno v době laténské a poté ještě v období raného středověku.

Jedná se o vodní plochu, jejíž počátky můžeme hledat až ve 2. polovině 15. století, a tudíž se jedná o jeden z pozůstatků původní chlumecké rybniční soustavy, přičemž je též vyhledávanou ornitologickou lokalitou, kde byla zaznamenána pozorování různých raritních ptačích druhů.

Zvonice s alpskými prvky postavena v roce 1863. Nechal ji postavit hrabě Theodor z Thunu. Stojí na čtvercových základech původní zvoničky ze 17. století. V roce 2005 kompletně zrekonstruována. Památkově chráněna od roku 2001.

Zámek nechala po r. 1586 pro svůj případný pobyt postavit Markéta Berková z Dubé jako součást dvora. Později sloužil jako obydlí správce. V r. 1807 vyhořel a již nebyl obnoven. Snížená budova byla následně upravena na chlévy.

Stavení na místě původní vodní tvrze pánů z Volféřova ze 14. století s dochovanými gotickými sklepy v sousedství železniční tratě Praha-Pardubice. Původní tvrz definitivně zanikla požárem v roce 1901 a zachovalo se pouze sklepení.

Tvrz se prvně vzpomíná v roce 1646. Po roce 1684 byla přestavěna na barokní zámek, který byl od konce 18. století využíván pro správní účely. Ve 20. letech 19. století byl zámek upraven na chlévy a sýpku. Dnes je areál v soukromém vlastnictví a slouží pro potřeby zemědělské farmy.

Velký semínský akvadukt (13,2 m) byl vybudován r. 1892 jako součást pardubické rybniční soustavy, tvořené mnoha rybníky a kanály. Akvadukt, vedoucí vodu Mlýnského náhonu přes Zadní Lodrantku, byl opraven r. 1984. R. 2009 hrozilo jeho zborcení; po zapsání mezi kulturní památky byl r. 2011 opraven.