Turistické cíle v okolí obce Vižňov

Stolová hora s výškou 700 m tvořená svrchněturonskými až coniackými pískovci. Je rozdělena na Horní a Dolní labyrint. V obou částech je řada bizarních skalních útvarů a horolezeckých terénů. Roku 1956 byla Ostaš vyhlášena přírodní rezervací.

Vojenský hřbitov je areál umístěný na návrší nad obcí Martínkovice proti kostelu. Památkově chráněný areál sestává ze samotného pohřebiště, kamenné mohyly ruských a srbských vojáků a kamenného "Památníku obětem pochodu smrti". Kulturní památka od r. 1958.

Pískovcový kříž z roku 1827, v horní části doplněn o moderní kovový křížek (pravděpodobně z roku 2003). Stojí na významném bodu staré poutní cesty do Vambeřic.

Jeden z pěchotních srubů postavený jako součást místního pohraničního opevnění. Byl vybetonován v srpnu 1938, ale vzhledem k následné mobilizaci nedokončen. Od r. 1999 postupně rekonstruován, posléze dovybaven dobovou technikou a zprovozněn jako vojenské muzeum.

Pilíř s reliéfem 14 svatých pomocníků vytvořil r. 1886 sochař Johann Watzek na objednávku Genovefy, vdovy po sedlákovi F. Treutlerovi. Památka postupně velmi zchátrala. V l. 2011-2012 byla obcí zadána její rekonstrukce (BcA Pavla Szabová), a dne 28.9.2012 bylo opravené památce slavnostně požehnáno.

Mlýn byl postaven v r. 1708 benediktinským klášterem. V r. 1767 jej získal Melichar Klíma a r. 1854 ho koupil od František Richtera mlynář František Freiwald. V r. 1867 ho získal Josef Pelly a poté Josef Beran, který zde byl mlynářem do r. 1950, kdy provoz mlýna skončil.

Místo, které je označováno jako pramen Metuje, se nachází v lukách u osady Hodkovice západně od Adršpašských skal. Leží mimo značené cesty.

Pravoslavný chrám byl postaven v l. 1900–1901 s požehnáním petrohradského metropolity Palladiuse. Dne 3.9.1901 slavnostně vysvěcen. Věřícím sloužil do konce 30. let 20. stol. a poté chátral. Od r. 1996 je znovu v majetku pravoslavné církve. Dne 5.4.1997 byl znovu vysvěcen.

Současná barokní radnice s osmibokou věží ve stylu tudorovské gotiky je třetí polickou radnicí. Stavba podle plánů K. I. Dientzenhofera byla dokončena r. 1740.

Hrad vznikl zřejmě v 2. pol. 13. stol. k ochraně hranic. Poprvé je zmiňován r. 1355, kdy jej obsadila vojska českého krále Karla IV., jelikož byl základnou lupičů. Loupežníkům sloužil ještě několikrát, proto byl také r. 1497 vratislavským vojskem pobořen a již nebyl obnoven.

Oválný hrádek neznámého jména a historie nyní zván Radvanice. Archeologicky zkoumán r. 1970, vznik datován do 2. pol. 13. stol. Opevněn příkopem s valem, na horní plošině stála dřevěná věžovitá stavba, do patra kamenná. Na východní straně při vnějším valu nalezeny zbytky nějaké mladší stavby .

Hrad Rogowiec (Hornšperk) byl postaven koncem 13. stol. za svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového, snad na místě staršího opevnění. V 15. stol. poničen husity, Později sloužil jako sídlo loupeživých rytířů. V r. 1483 dobyt a pobořen vojskem Georga von Steina na příkaz českého krále.