Zámek Liblice s parkem a naučnou stezkou

Liblický zámek

Tento menší, ale krásný zámek bývá nazýván perlou baroka. V letech 1699-1706 si jej nechal postavit hrabě Arnošt Josef Pachta z Rájova. Stavba byla inspirována tvorbou J. B. Fischera z Erlachu. Po roce 1770 byl dozdoben balkón. Šlo o dvojice soch, které představují Geografii a Astronomii. Ve stejné době vznikla také fresková výzdoba saly terreny. Zámek prošel významnou přestavbou v 80. letech 18. století. Zaměřena byla na hospodářské budovy a prostor pro služebné. V první polovině 19. století zámek změnil majitele. Od Pachtů z Rájova ho koupil Vojtěch Dejm ze Stříteže. Nevlastnil jej však dlouho. Již roku 1863 zámek vlastnila hraběnka Antonie z Valdštejna. Ta nechala zámek částečně přestavět v eklektickém stylu s novorenesančními detaily.

Zámek Liblice Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

Po hraběnčině smrti se zámek dostal do rukou rodu Thun-Hohensteinů. Ve 20. letech 20. století pak prošel úpravou zámecký park. Po 2. světové válce byl zámek Thun-Hohensteinům zkonfiskován. V květnu 1963 se zde konala Liblická konference o Franzi Kafkovi, která byla významným impulsem pro kriticky smýšlející československou inteligenci. Od 50. let 20. století prošel zámek řadou oprav, přičemž ta nejrozsáhlejší proběhla v letech 2001–2007. Od té doby slouží zejména jako hotel. Hlavní sál je využíván jako konferenční centrum Akademie věd ČR. Ke slavnostnímu otevření došlo dne 6. září 2007.

Zámecká obora

Více než třicetihektarový lužní porost, místy až pralesního charakteru přímo navazuje na zámecký park. Terén je zde značně podmáčený. Uprostřed se nachází rozlehlá slatinná louka s několika stromy. Jedná se o cenný fragment původních polabských vápnitých slatin s výskytem řady vzácných druhů rostlin, především orchidejí. Jde o jednu z posledních lokalit s výskytem vstavače bahenního, prstnatce májového, krušíku bahenního a dalších. Vyskytuje se zde také hadilka obecná nebo kosatec sibiřský. Zajímavé rostliny je možné spatřit i v přilehlém lese. Zde se hojně vyskytuje orlíček obecný či silně ohrožený kostival český. 

Obora je zajímavá i ze zoologického hlediska. Jedná se o významné hnízdiště ptáků, mimo jiné také netopýra parkového. Útočiště tu nalézá několik druhů skokanů, žijí zde drobní bezobratlí, především plži jako údolníček rýhovaný, vrkoč bažinný či levatka říční.

Slatinná louka Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

Období založení obory je poněkud nejasné. Zpravidla se uvádí 1. polovina 19. století, avšak les je v těchto místech prokazatelně zaznamenán již na mapě z 2. poloviny 18. století, a to včetně severovýchodní části, která je na pozdějších mapách odlesněná. K jejímu opětovnému zalesnění hybridními topoly došlo v 50. letech 20. století. Obora je často považována za součást zámeckého parku, ale pravděpodobně nikdy nebyla parkem v pravém slova smyslu. Svědčí o tom absence cizokrajných dřevin i celková kompozice. Od začátku šlo spíše o oboru nebo bažantnici. Parkový charakter má pouze pravidelná síť cest. Snahy o ochranu zdejší slatinné louky se datují od 60. let 20. století. Od roku 1987 je chráněná jako přírodní rezervace. V roce 2012 byla celá obora vyhlášena pod jménem Zámecký park Liblice přírodní památkou. Obora je také evropsky významnou lokalitou a je volně přístupná návštěvníkům. 

Zámecký park

Za liblickým zámkem je menší park francouzského typu s dvorem, terasou a bazénem. Park byl stylově upraven v roce 1920 podle návrhu C. Schneidera. Po pravé straně přechází celá úprava ve zmíněnou oboru. Celý areál je typickým příkladem parku, ve kterém tzv. anglikanizace na přilehlých pozemcích proběhla samostatně bez vážnějšího narušení dispozice starší architektonické části. Součástí parku je skleník, barokní dvoukřídlý zahradníkův domek a kříž na památku syna Christiany Thun-Hohenstein, padlého v 1. světové válce. 

Kaple s hrobkou

Pseudorománskou osmibokou kapli s lichými sloupovými arkádami nechala roku 1899 postavit hraběnka Christiana Thun-Hohenstein nedaleko zaniklé obce Mladá u Milovic. Pochovala do ní svého manžela Leopolda Bohumila a počátkem 1. světové války také svého syna Leonarda, který padl na frontě. Již roku 1904 byl na území, kde kaple s hrobkou stály, zřízen vojenský prostor. Aby nebyla stavba při neustálých vojenských střelbách poničena, bylo rozhodnuto, že se na náklady armády rozebere  a následně opět postaví na liblickém panství, kde měla Christiana Thun-Hohenstein své sídlo. A tak se také po dohodě hraběnky s armádou stalo. Před koncem 1. světové války byla kaple i s oplocením rozebrána, převezena do Liblic a opětovně postavena. Obklopená březovým hájem tu od těch časů stojí v nezměněné podobě dodnes. V roce 1937 zde vedle svého muže a syna našla odpočinek i hraběnka Christiana.

Naučná stezka

Trasa naučné stezky je v zámecké oboře rozdělena do dvou okruhů (velkého a malého), které mají společnou přístupovou cestu vedoucí z výchozího místa podél zámku a zámeckého parku. Všechny hlavní zastávky jsou umístěny na přístupové cestě a trase velkého okruhu. Na trase malého okruhu jsou pak umístěny doplňkové zastávky označené 1A a 1B. Stezka je značena klasickými zelenobílými značkami naučných stezek (přístupová cesta a velký okruh) a červenobílými značkami naučných stezek (malý okruh). Značení je provedeno dostatečně, a je třeba mu věřit, i když nás občas posílá do zdánlivě zpustlého zarostlého úseku. Místy vedou oba okruhy společnou trasou. Malý okruh je dlouhý 1 km, velký pouze o 500 metrů delší. Informační panely jsou ve více jazycích, krom českého textu zde naleznete i text v angličtině a němčině. Na jednotlivých zastaveních se dozvíte například, jací brouci v oboře žijí či jaké rostliny zde v průběhu roku můžete spatřit.

Jezírko v zámeckém parku Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

Chráněná oblast akumulace podzemních vod

Liblice leží na jižním okraji Chráněné oblasti přírodní akumulace podzemních vod Severočeského křídla, která patří k největším zásobárnám podzemních vod v České republice. Je součástí České křídové tabule, která má v této oblasti díky své geologické stavbě velmi dobré podmínky pro jejich hromadění. Již v 90. letech 19. století se v oblasti povodí Pšovky a Košáteckého potoka uvažovalo o zřízení prvního velkého vodovodu pro Prahu. Tehdy byla dána přednost káranskému vodovodu, který byl uveden do provozu v roce 1913. Dnes jsou tyto vody využívány například skupinovými vodovody ze zdrojů u Mělnické Vrutice nebo Řepinského dolu.

Zámecká zahrada Autor: © Dana Kaiserová 3/2025

V povodí Košáteckého potoka a okolí Liblice se nacházejí bohatě vyvinuté soustavy mokřadů. Příčinou jejich existence jsou hojné výrony podzemních vod vyvěrající na rozhraní jizerského a bělohorského souvrství způsobené tektonickým vynesením nepropustného podkladu. Typickým příkladem je právě liblický zámecký park se slatinnou loukou, která je příkladem posledního zbytku dříve hojných slatinných luk typu polabských černav, rozšířených v minulosti v rozsáhlém území mezi Všetaty, Liblicemi a Čečelicemi.

Použité zdroje:

Galerie