Výprava do irského pohoří Wicklow jižně od Dublinu

Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.

Vodopád Powerscout na turistické cestě The Wicklow Way. Na pozadí je hora Djouce (725 m n. m.).
Vodopád Powerscout na turistické cestě The Wicklow Way. Na pozadí je hora Djouce (725 m n. m.).
© Pavel Semple 07/2021

Základní informace o pohoří

Pohoří Wicklow začíná u jižních předměstí Dublinu. Jeho nejsevernější část je proto známa jako Dublinské hory. Od Dublinu se pohoří táhne k jihu v délce asi 50 km. Na východě je lemováno Irským mořem, hory ale nezačínají přímo na pobřeží, spíše si od něj drží odstup. Šířka pohoří je přibližně 35 km. Podloží je žulové, nejvyšší hora Lugnaquilla má výšku 925 m. Jednotlivé hory jsou většinou oblé, svislé skalní stěny jsou vzácné. Horské hřebeny buďto zcela chybějí, nebo jsou velmi krátké. Jednotlivé vrcholy dělí sedla, jednotlivé části pohoří hluboká údolí. V některých místech jsou náhorní pláně. Celé pohoří pokrývá rozsáhlé rašeliniště a vřesoviště. Rašeliniště pokrývají 20% povrchu Irska, místy mají hloubku až 2 m. S výjimkou údolí jsou hory nezalesněné a zcela otevřené. Za špatného počasí proto není kam se schovat. V pohoří je 14 ledovcových jezer. Ledovce daly horám charakteristické oblé rysy. Na mnoha místech nechaly bludné balvany a v některých místech vytvořily morény.

Žulový skalní útvar v místě zvaném Three Rock Mountain nad Dublinem.
Žulový skalní útvar v místě zvaném Three Rock Mountain nad Dublinem.
© Pavel Semple 07/2021

Národní park Wicklow Mountains

Národní park Wicklow Mountains byl vyhlášen v roce 1991. Má rozlohu 20 483 ha. Je to největší ze šesti národních parků v Irsku. Předmětem ochrany jsou horská rašeliniště a vřesoviště. Park proto pokrývá především vrcholové části hor. Z toho důvodu vypadá na mapě jeho plocha velmi nesouvisle. Lesům v horských údolích se většinou vyhýbá. Veškerá jeho plocha je majetek státu. V národním parku je zakázáno rozdělávat oheň. Táboření je povoleno na dobu dvou nocí kdekoli ve vzdálenosti alespoň 400 m od silnic, obydlí, řek a potoků. Turisté se mohou v národním parku pohybovat zcela volně bez omezení. Údolí Glendalough v centrální části má jiný, mnohem přísnější režim. Táboření je v celém údolí a v přilehlých horách nad údolím zakázáno. S ohledem na velikou návštěvnost údolí je třeba se pohybovat jen po vyznačených cestách. K tomu účelu jsou v údolí vyznačeny místní okružní trasy.

Údolí Glendalough
Údolí Glendalough
© Pavel Semple 04/2021

Pěší výlety po turisticky značených cestách

Pohyb v horách je možno absolvovat dvěma způsoby. Pohodlnou a bezpečnou možností je chůze po turisticky značených cestách. Těch ale není v Irsku mnoho. V celém pohoří Wicklow jsou dvě hlavní dálkové turisticky značené cesty, The Wicklow Way a The Dublin Mountains Way. The Wicklow Way vede v délce 131 km napříč pohořím od severu na jih. The Dublin Mountains Way má délku přibližně 42 km a vede od východu na západ napříč nejsevernější částí hor. Značení je formou plastových sloupků se žlutým panáčkem, na rozcestích jsou ukazatele. Značení může být sporadické, musíme se spoléhat především na vlastní orientační smysl. Turisticky značené cesty jsou často vedeny po silnicích a horám se většinou vyhýbají. Oba výše uvedené turistické chodníky je ale možno doporučit, obzvláště pokud jsme zde poprvé.

Lze doporučit dvoudenní pochod z jižního okraje Dublinu do Glendaloughu. Turistická cesta The Wicklow Way začíná v parku Marley, kam jede autobus MHD číslo 16 z letiště přes centrum města. K přenocování na konci prvního dne je možno využít turistickou ubytovnu Knockree. Glendalough je dosažitelný na konci druhého dne nebo na začátku třetího dne. Pokud nemáme v Glendaloughu předem zajištěné ubytování, tak bychom tam na noc jít neměli. K přenocování je možno využít dřevěný přístřešek, který stojí při cestě asi 3 km severně od vesnice Laragh. K výletům je možno doporučit podrobné turistické mapy od EastWest Mapping. Ty je možno zakoupit online nebo v knihkupectvích a některých obchodech se sportovními potřebami v Dublinu.

Turistická cesta The Wicklow Way poblíž Glendaloughu. Je patrné turistické značení, sloupek se žlutým panáčkem.
Turistická cesta The Wicklow Way poblíž Glendaloughu. Je patrné turistické značení, sloupek se žlutým panáčkem.
© Pavel Semple 04/2021

Pěší výlety nadivoko

Pokud chceme poznat pohoří hlouběji, musíme vyrazit nadivoko. To ale znamená chůzi po rašelině. Na to nejsme z českých hor zvyklí. S trochou obezřetnosti je chůze v rašeliništích většinou bez problémů. Rašelina udrží váhu lidského těla velmi dobře, vše ale záleží na obsahu vody. Podmínky jsou lepší v období delšího sucha, což se občas stává především v létě. Dalším dobrým obdobím je zima, pokud jsou teploty pod nulou a terén je zamrzlý. Naopak po vydatných deštích rašelina změkne. Bahnu se ale většinou v irských horách stejně nevyhneme, s tím je třeba počítat. Rašelina je většinou porostlá trávou nebo vřesem, dříve nebo později ale narazíme na oblasti, kde je rašelina obnažená. Zásadou bezpečného pohybu po irských horách je chodit po trávě a vřesu a otevřené rašelině se pokud možno vyhnout. To mnohdy znamená kličkování a zbytečně nachozené kilometry. Pokud nám tráva a vřes pod nohami dojdou a před námi je jen otevřená rašelina, měli bychom se snažit jít po svahu. Ve svažitém terénu voda z rašeliny rychle odtéká a rašelina je pevnější. Hlavním nebezpečím je rovný terén v horských pláních a na dnech táhlých horských sedel. Krajinu podobnou Rejvízu v Jeseníkách s jezírky a rašelinou zblízka vidět nechceme. Například horská sedla s plochým dnem bychom měli přecházet ve svahu pod sedlem nebo nad sedlem.

Po irských horách chodím více než dvacet let. Do rašeliny jsem se propadl jen jednou na mém úplně prvním výšlapu nadivoko právě v tomto pohoří. Zapadl jsem po pás, naštěstí jsem se z toho sám snadno dostal. Sledoval jsem lidské stopy, někdo to přede mnou prošel bez úhony. Pak asi trochu zapršelo a já jsem v tom byl po pás. Bylo to v rovném terénu, voda neodtekla a už to bylo. Slyšel jsem příhodu, kdy někdo do rašeliny skočil a zapadl po krk. Kamarádi jej pak horko těžko vyprošťovali. Eroze občas vytváří v rašeliništích velmi nerovný povrch s vertikálním rozdílem až 2 m. Rašelina porostlá trávou vytváří ostrůvky obehnané obnaženou rašelinou. V některých místech je zapotřebí neustále slézat dolů a vylézat nahoru. Právě za těchto okolností může někoho napadnout dolů skočit. Rada je jednoduchá, pokud zlenošíme, cestu si zkrátíme nebo do rašeliny seskočíme, tak na to doplatíme.

Obnažená rašelina
Obnažená rašelina
© Pavel Semple 04/2021

Zvěř a obtížný hmyz

V horách jsou běžně k vidění především stáda jelení zvěře. Občas můžeme zahlédnout lišky, jezevce a zajíce. Lišky jsou ale k vidění především přímo v Dublinu a dalších velkých městech v Irsku a Británii. Cizinci se občas diví, kolik jich po městě běhá. V Irsku a Británii patrně vzteklina nikdy nebyla. Domácí mazlíčci proti ní nejsou v Irsku očkovaní, při příjezdu ze zahraničí mají povinnou karanténu.

Z ptáku je nejčastěji vidět krkavec. Hadi v Irsku nejsou, podle pověsti je ze země vypověděl svatý Patrik. Realita je ale taková, že se po poslední době ledové nestihli do Irska doplazit před zaplavením zemského mostu, který spojoval Irsko a Británii. Do Británie se ale dostali. Komáři jsou v Irsku jen málo, větší potíže dělají štípavé mušky. Během dvaceti let v Irsku jsem s nimi měl větší potíže jen třikrát. Setkání s nimi je tedy naštěstí vzácné. Nejčastěji na ně narazíme někde u vody. Dobře utěsněny stan nás při stanování uchrání, mušky navíc po setmění zmizí. Potíž je ale v tom, že ráno za rozbřesku jsou hned zpátky a chtějí snídani. Klíšťata v Irsku jsou, naštěstí také poměrně málo. Zdá se, že mají rádi prostředí západního Irska a především lískové houštiny. Na východě Irska jsem vzácnější.

Srnčí zvěř
Srnčí zvěř
© Pavel Semple 02/2015

Počasí

Irsko má mírné podnebí, ovlivněné Atlantským oceánem a Golfským proudem. Teploty se proto celoročně drží mezi 5 a 25˚C s občasnými výkyvy. V zimě ve vyšších polohách občas sněží, výjimečně i v nižších polohách. To pak Irové jezdí po zamrzlých a zasněžených silnicích s letními pneumatikami. Žádná vyhláška jim zimní pneumatiky nenařizuje. Podle toho to pak také vypadá, opuštěná auta v příkopech a všude chaos. Při těchto událostech si Irové oblíbili škodovky. S těmi se totiž zpátky domů dostali, zatímco s některými jinými auty ve škarpě trčet zůstali. Přitom se mnozí z nich naštvali. Tato jiná, mnohdy drahá auta do autobazarů poslali. Škodovky si ale nechali, dobře se pak o ně starali. Zimní pneumatiky si ale na další zimní cesty stejně nevzali.

Vítr vane většinou západní, s ním přicházejí z oceánu srážky. Na východní straně Irska neprší pořád, jak se běžně traduje. Občas může být sucho. Na západním pobřeží je srážek více. Irské domácnosti za pitnou vodu neplatí. Před deseti lety si Irové vydupali, že za vodu platit nebudou. Proč by platili za něco, co jim neustále padá na hlavu. Irské počasí je každopádně nepředvídatelné. Více než déšť může být na obtíž zatažená obloha a nedostatek slunečního svitu.

Nejvyšší hora Lugnaquilla má výšku 925 m.
Nejvyšší hora Lugnaquilla má výšku 925 m.
© Pavel Semple 02/2015

Jak se do hor dostat

Nejjednodušší je dojet do hor autem. S auty jsou zde ale potíže. Hlavní město je příliš blízko a aut proto může být příliš mnoho. Parkoviště mohou být zaplněná. Odstavená auta se navíc mohou stát terčem zlodějů. Pokud přece jen vyrazíme autem, měli bychom vyzkoušet zdejší vojenskou silnici (military road). Ta vede z Dublinu přes vrcholové části pohoří do Glendaloughu. Silnici postavila britská armáda na začátku 19. století, aby mohla v horách lépe nahánět irské rebely.

Severní okraj pohoří je snadno dosažitelný autobusy MHD. Veřejná doprava má také dva hlavní koridory podél západního a východního okraje pohoří. Na západě jedou autobusy MHD po silnici N81 z Dublinu do Blessingtonu. Autobusy na lince 132 pokračují po stejné silnici do města Baltinglass. Na východní straně hor jede autobus MHD číslo 44 z Dublinu do městečka Enniskerry. Soukromý autobusový dopravce St. Kevin’s Bus zajišťuje spojení mezi Dublinem a Glendaloughem v srdci pohoří. Železniční trať z Dublinu do Rosslare, která vede po východním pobřeží, je od hor příliš daleko. Za zmínku ale stojí vlaková zastávka ve městě Rathdrum na jihovýchodní straně hor, zastávka ve městě Wicklow, odkud jedou autobusy na lince 183 do Glendaloughu a u Dublinu zastávka Shankill. V centru Shankillu začíná turisticky značená cesta The Dublin Mountains Way.

Irsko má novou webovou stránku integrované veřejné dopravy, obdobu českého IDOSu. Jmenuje se Transport for Ireland (TFI): https://www.transportforireland.ie/ Není sice jednoduché se v ní vyznat, dají se ale zjistit čísla a trasy autobusových linek.

Použité zdroje:

  • Zdroj: https://www.climatechangepost.com/ireland/forestry-and-peatlands/
  • https://en.wikipedia.org/wiki/Wicklow_Mountains

Galerie

Mohlo by vás zajímat