Putování po skalních vyhlídkách v okolí Jetřichovic

Roku 1766 přicestovali do saských Drážďan dva švýcarští umělci. Anton Graff byl malíř-portrétista, jeho přítel Adrian Zingg zase mědirytec. Zaujala je tehdy pozoruhodná krajina kolem Labe poblíž českých hranic. Skalní stěny a hluboké soutěsky jim tak silně připomínaly vzdálenou alpskou vlast, že se tu rozhodli strávit zbytek života. Z jejich obdivu se zrodil pojem Saské Švýcarsko. Po vzniku samostatného Československa se tento název rozšířil na stejně malebnou českou část území, které i dnes říkáme České Švýcarsko. Je to také název národního parku vyhlášeného v roce 2000.

Turisté tuto bizarní a romantickou krajinu začali objevovat zejména po roce 1851, kdy byla dokončena železniční trať z Děčína do Drážďan podél Labe. Východištěm do nejkrásnějších partií Českého Švýcarska je kromě Hřenska především obec Jetřichovice. Protáhlá osada kolem potoka dnes zvaného Jetřichovická Bělá vznikla koncem 14. století jako podhradí blízkého skalního hrádku Falkenštejna. Tento nepohodlný strážní hrádek byl opuštěn již v polovině 15. století po skončení husitských válek. Dodnes z něho zbylo jen několik velmi obtížně přístupných místnůstek vytesaných ve skále. Největší hradní síň dlouhá 12 m už dávno nemá ani strop. Soubor hradních skal byl však roku 2017 pro usnadnění návštěvnosti opatřen soustavou kovových můstků a vyhlídkových míst.

Jetřichovice, kdysi ves chudých zemědělců a tkalců nazývaná německy Dittersbach, se proměnily v kvetoucí rekreační obec s řadou zařízení pro cestovní ruch. Zdobí je roubené i hrázděné lidové stavby typické pro tento kraj a nad silnicí opravený barokní kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1752, k němuž byla v roce 1828 přistavěna věž. Dnešní Jetřichovice jsou centrem obce, která má s připojenými místními částmi asi 400 obyvatel. Jsou vyhledávaným turistickým východiskem k návštěvě míst v Národním parku České Švýcarsko, samotná obec však na území parku neleží.

Okolí Jetřichovic mělo v 19. století štěstí na osvícené majitele panství. Příslušníci knížecího rodu Kinských z Vchynic a Tetova tehdy zpřístupňovali pro veřejnost hluboké lesy a romantické skalní útvary. Nechali stavět kvalitní cesty a mosty a zřizovat ve skalách schodiště, lávky a také dřevěné přístřešky a altány. Na jednu z takových cest za krásami Českého Švýcarska se vydáme.

V centru Jetřichovic je prostranství, na němž najdeme restauraci Praha, zastávku autobusů Jetřichovice, host., informační centrum Národního parku České Švýcarsko a turistický rozcestník Jetřichovice-bus. Ve vzdálenosti do 200 m se nachází několik parkovišť, vesměs placených, kde najdeme místo k zaparkování. Výše zmíněný turistický rozcestník (50.8523614N, 14.3968322E) bude východištěm tohoto výletu. Na něm si vybereme zelenou značku, která nás společně s červenou a žlutou vyvede brzy na okraj obce. Tam pod skalami leží areál bývalé dětské ozdravovny otevřené v roce 1927, která však již od roku 2005 neslouží svému účelu a její výstavný objekt chátrá. Je tu rozcestník Jetřichovice-zotavovna, u nějž žlutá odbočí vpravo k pozůstatkům hradu Falkenštejna. Kousek za ním se na hranici národního parku oddělí vpravo i červená, zatímco naše zelená pokračuje příjemným údolím s nádhernými pohledy. Po levé straně vyčnívá ve stráni z lesa osamělý skalní útvar zvaný Kočičí kostel, lidově prostě Kočičák. Vpravo nás zdraví překrásná galerie výrazných kopců se skalními hroty a stěnami, které si zanedlouho prohlédneme zblízka. Mají hezká jména, Havraní či Krkavčí kámen, Mariina skála, Vilemínina stěna nebo Čertovka.

Když malebné údolí skončí, vstoupí naše značka do lesa. Na tomto místě najdeme též informační tabule národního parku a stezky Pfeiferův lesík. Pokud by si chtěl někdo výlet prodloužit o kilometr, může se v tomto místě vydat vlevo po místním žlutém značení a pak neznačenou cestou vpravo vystoupit kolem skalní kaple sv. Josefa na vyhlídkovou skálu Treppenstein. Na jejím plochém vrcholu je i lavička, z níž se můžeme kochat krásným výhledem. Pak je však třeba se vrátit na zelenou značku.

Zelená nás dále povede širokou vozovou cestou pracně vybudovanou ve skalách. Nyní jsme již vstoupili na území Národního parku České Švýcarsko. Po obou stranách cesty můžeme sledovat výrazné skály, které jsou vyhledávaným terénem horolezců. Vpravo uvidíme zavalitou skalní věž Hezoun, zatímco vlevo se ukrývá mohutný skalní blok zvaný Velké žluté cimbuří. Cesta stále stoupá a postupně se esovitě stáčí. Za levotočivou zatáčkou můžeme vlevo na skále zahlédnout Kesslerovu desku. Připomíná lesního správce Rudolfa Georga Kesslera, který se zasloužil o vybudování řady zdejších cest a zemřel roku 1884.

Výrazné stoupání skončí v sedle zvaném Pohovka s turistickým odpočívadlem a stejnojmenným rozcestníkem. Zelená značka tu končí, dále nás povede vpravo  červená členitým terénem po tzv. Purkartické silnici. Asi po 700 m značka lesní silničku opustí vlevo a vede pod mohutný skalní blok vysoko vyčnívající nad les. Přicházíme k rozcestníku Rudolfův kámen, odb. Výrazný skalní blok dostal své jméno podle knížete Rudolfa Kinského. V době, kdy pojmenování podle příslušníka jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů bylo považováno za nepřijatelné, vznikl umělý název Ostroh. Ten se však nikdy neujal a proto už před řadou let byl omilostněn původní název. Přesto se dodnes v turistických mapách i průvodcích s názvem Ostroh můžeme setkat.

Bez ohledu na název nás však čeká nejobtížnější část cesty. Výstup na Rudolfův kámen není pro každého, vyžaduje fyzickou zdatnost, protože na jeho vrchol vedou skalní schody a stupy, obnovené dřevěné můstky bez zábradlí i kovové žebříky. Za trochu námahy však budeme bohatě odměněni. Vrchol Rudolfova kamene je jedním z nejkrásnějších rozhledových bodů v Českém Švýcarsku. Odedávna sloužil lesníkům jako požární pozorovatelna, proto tu stále stojí již od roku 1824 dřevěný přístřešek s lavicí a výhledovými okny. Přístřešek je možno v případě náhlého zhoršení počasí zcela uzavřít a někteří nadšenci tu i nocují. Všude kolem je nádherná divoká krajina, na západě oblý vrchol blízkého Koliště a za ním vyvřelý kužel Růžovského vrchu, více k severu rokle a skalní stěny v okolí Pravčické brány a vyčnívající vrcholy Saského Švýcarska, na východě mohutný Studenec a Jedlová.

Když opustíme Rudolfův kámen, nadmořskou výškou 484 m nejvyšší bod na naší cestě, máme za sebou polovinu trasy. Červená nás dále povede hřebenovými partiemi k rozcestníku Purkartický les, kde překřížíme silničku, kterou jsme nedávno opustili a kde vlevo odbočuje žlutá značka směrem na Tokáň. My však zůstaneme věrni červené. Náročným terénem přijdeme k rozcestníku Vilemínina stěna, vyhl. Odtud vychází 200 m dlouhá odbočka na vlastní vyhlídku Vilemínina stěna. Její skály spadají příkře do údolí, kterým jsme na počátku procházeli. I odtud se otevírá nádherný rozhled do kraje z poněkud jiného úhlu než z Rudolfova kamene.

Po návratu na základní trasu pokračujeme stále náročným terénem kolem jeskyně či spíše skalního převisu zvaného Balzerovo ležení nebo též Tetřevna. Název naznačuje, že toto místo sloužilo jako úkryt lovců tetřevů a ve válečných dobách také jako útočiště obyvatel okolních vsí. O tom svědčí i zbytky německých nápisů vyrytých do skály.

Brzy nás však čeká ještě jeden rozhledový bod prvního řádu. Když přijdeme k rozcestníku Mariina skála, vyhl., vítá nás opět 200 m dlouhá odbočka, tentokrát však náročnější. Skalní suk Mariina skála patří k typickým dominantám Jetřichovicka a jeho vrchol zdobí dřevěný altán.

Obě poslední vyhlídková místa nesou jména po členkách rodu Kinských, kněžně Vilemíně a její snaše Marii Anně. Pro Mariinu skálu je typický zdaleka viditelný dřevěný přístřešek na vrcholu vysokého skalního hrotu. Bylo proto velkou tragédií, když na podzim roku 2005 neopatrností návštěvníků, kteří se tu rozhodli přenocovat, vyhořel i s přístupovým schodištěm. Jetřichovice se pochopitelně nemohly smířit se ztrátou své dominanty a tak tu už v létě následujícího roku stál přístřešek nový. Bohužel právě v té době nekázeň turistů způsobila rozsáhlý ničivý požár, který nejvíce zasáhl porosty pod Mariinou skálou a sousedním Havraním či Krkavčím kamenem. V roce 2021 byl přístřešek z roku 2006 na vrcholu Mariiny skály nahrazen, když tu byla vrtulníkem usazena věrná replika původní historické stavby.

Zanikajících stop po lesním požáru z roku 2006 si ještě můžeme všimnout, když budeme po červené značce prudce sestupovat zpět do Jetřichovic. Na známém rozcestí Jetřichovice-zotavovna se opět potkáme se zelenou a obě značky nás spolehlivě dovedou zpět k místu, z něhož jsme vyšli.

Nevšední krajina kolem Jetřichovic nepochybně patří k těm, které nám nadlouho uvíznou v paměti. Trasa tohoto výletu náročným terénem a s exponovaným výstupem na Rudolfův kámen měřila 7,5 km, s přídavkem výstupu na vyhlídku Treppenstein o kilometr více.

 

 

 

Použité zdroje: