Pozůstatky po románském klášterním komplexu v Teplicích

Historie komplexu

Na místě stával areál kláštera benediktinek, který založila královna Judita Durynská ve 12. století. Judita zde byla také pohřbena. Klášter byl založen u teplého pramene, dnešního Pravřídla, kde již existovalo starší osídlení s kostelem sv. Jana Křtitele. Samotná klášterní bazilika byla zasvěcena Panně Marii. Při založení bylo klášteru darováno asi 29 vesnic, dalších 8 bylo založeno později z jeho iniciativy nebo zakoupeno. Roku 1278 bylo klášterní panství vyrabováno vojsky při jejich návratu z bitvy na Moravském poli. Pravděpodobně došlo k poškození klášterních budov. Klášter upadl do finanční tísně. Po období stagnace a prodeji několika obcí se ve 2. polovině 14. století hospodářské poměry podstatně zlepšily. Klášter se souhlasem císaře Karla IV. zřídil novou kapli a z darů příznivců i z vlastních prostředků rozšiřoval počet oltářů. Na přelomu 14. a 15. století byl klášter nákladně přestavován do gotické podoby.  Na počátku 15. století byl klášter zahrnován přízní mnoha významných osob z řad místní šlechty, měšťanů a církve. Jejich dary byly hlavním zdrojem jeho rozvoje. Klášter byl v roce 1421 obsazen husity, ale z důvodu „vlídného přijetí“, jak píše ve své kronice Vavřinec z Březové, nebyl vypálen. Stal se tak jedním z mála klášterů, jenž přežil husitské plenění. Uvažuje se, že řeholnice přijaly pražské artikuly, tedy program husitského hnutí, který zahrnoval přijímání pod obojí, svobodné hlásání slova božího, trestání smrtelných hříchů, odejmutí světského majetku církvi. O pět let později v souvislosti s bitvou u Ústí nad Labem došlo k dalšímu drancování, tentokrát vojsky křižáckými, a klášter vstoupil do nejtěžšího období své existence. Selhávala obrana i zásobování, takže jeptišky brzy byly zcela bez prostředků. Klášterní budovy, kromě baziliky, byly pravděpodobně přestavovány na světské sídlo, hrad či tvrz, nicméně práva benediktinek byla ještě po nějakou dobu udržována. Poslední teplické jeptišky nakonec dožily v klášteře u svatého Jiří na Pražském Hradě. Po odchodu jeptišek se v držení bývalých klášterních budov postupně střídali urození vlastníci. V roce 1463 král Jiří z Poděbrad převedl Teplice na svou manželku Johanu z Rožmitálu. V té době už byly budovy kláštera částečně přestavěny na šlechtické sídlo. Po smrti Johany Teplice zdědil její syn Hynek Minsterberský. Dalšími majiteli byli Fictumové, Albrecht Libštejnský z Kolovrat, Anna z Kováně a její synové Jan a Bernard z Valdštejna. Ti v roce 1512 získali Teplice do dědičného držení, čímž definitivně zanikla možnost obnovení kláštera. Časté změny majitelů pokračovaly až do roku 1543 a zámek kromě nejnutnějších oprav nebyl výrazně přestavován. Teprve za Volfa z Vřesovic, který vlastnil Teplice v letech 1543 - 1569, se začala stavět zámecká budova, po roce 1549 pak byl zbourán bývalý klášterní kostel a z takto získaného stavebního materiálu byla zbudována zámecká kaple. Po smrti Volfa z Vřesovic v roce 1585 koupil Teplice Radslav Vchynský a pokračoval ve výstavbě. Hlavní budova byla dokončena v renesančním slohu a výrazně byly přebudovány i zbytky kláštera. Po smrti Radslava zdědil celé panství Vilém Vchynský. Ten úzce spolupracoval s Albrechtem z Valdštejna s spolu s ním by zavražděn v roce 1634 v Chebu. Teplice byly zabaveny císařem, který celé panství obratem daroval za válečné zásluhy polnímu maršálovi Janu Aldringenovi. Potomci jeho dědiců Clary - Aldringové zůstali majiteli zámku až do roku 1945. Za jejich panství narůstal počet hospodářských budov v okolí zámku. V závěru 18. století značnou část těchto budov nechali strhnout a takto získaný prostor zahrnuli do zámeckého parku. V 19. století k zámeckým budovám přibyla přístavba divadla.

Pozůstatky baziliky Autor: © Dana Kaiserová 9/2023

Popis místa

V prostoru trávníku vnitřního nádvoří zámku je v úrovni země vyznačen vyzděním z kamene půdorys původní klášterní baziliky teplického kláštera, v reálné šíři tak, jak se zdivo podařilo zachytit při archeologickém výzkumu v letech 1954-1957 a v ideálním rozsahu trojlodní baziliky s tuctem čtvercových pilířů a třemi apsidami východního závěru. Na severní straně je naznačen ústupkovitý portál do prostoru lodí a přiléhající severní samostatná kaple. Krypta v apsidě střední lodi je zachována jako jediný pozůstatek baziliky a je zpřístupněna návštěvníkům. Sestoupit do ní lze po dvou bočních ramenech schodiště s vysokými pískovcovými stupni, které před vstupy spojuje klenuté předdveří. Vstupy do krypty jsou opatřeny kovanými plátovými dveřmi. Zdivo krypty je do výšky asi 2 metrů původní, ve stavu, jak bylo nalezeno v průběhu archeologického průzkumu. Zbylá výška současné krypty byla dozděna z podobného materiálu po ukončení výzkumu a konzervování nálezů v průběhu 60. - 70. let 20. století a zastřešena železobetonovou deskou s měděným plechem jako střešní krytinou. V této části zdiva jsou pravidelně rozmístěné obdélné, na šířku orientované okenní otvory, lemované kamennými kvádry a zabezpečené vnější mříží. Základy baziliky s kryptou jsou odděleny od volně přístupného prostoru za barokním Ptačím schodištěm.

Památková hodnota místa

Jde o velmi cenný pozůstatek po románském klášterním komplexu v Teplicích, který stával na místě dnešní východní části zámku. Půdorys stavby baziliky je v nadzemní části, tedy v úrovni trávníku, vyznačen vyzděním z lámané opuky v reálné šíři a ideálním rozsahu stavby. Šestice románských sloupů s patkami s drápky a kubickými hlavicemi je znovu vztyčena na původních místech. V prostoru krypty jsou uloženy také segmenty jednotlivých klenebních žeber. Krypta je vysoce hodnotným dokladem nejstarší zástavby na území zámeckého areálu a zároveň hmotným svědectvím o dřívější existenci zaniklého klášterního areálu na daném místě.

Prohlídky 

Románská expozice prostřednictvím multimediálních prvků prezentuje historii kláštera v celoevropském kontextu. Kromě ukázek dochovaných románských architektonických prvků, prezentuje také artefakty, písemnosti a grafiky, které byly získány během archeologických, stavebně – historických a archivních průzkumů. V expozici je promítána i trojrozměrná podoba české královny Judity, kterou vytvořili Jiří Šindelář a Cícero Moraes podle královniny lebky, hlavního exponátu expozice. Součástí expozice je právě vzácně dochovaná románská krypta, která se nachází na vnitřním nádvoří teplického zámku. Pozůstatky kláštera královny Judity si můžete prohlédnout denně kromě pondělí od 10 do 17 hodin, komentované prohlídky začínají každou celou hodinu. Vchod do expozice je hlavní budovou zámku nebo z druhé strany zámku z parku od dolního zámeckého rybníka.

Použité zdroje: