Powis, anglické sídlo na původním velšském základě
16. leden 2020 | David Štafl 1.9 min
Většina velšských hradů i pevností vzala během válek s Anglií za své. Velká část hradů a pozdějších šlechtických sídel byla vybudována přímo Angličany v průběhu staletí následujících po dobytí Walesu. To ovšem neplatí v případě Powisu, šlechtického sídla ležícího v samém srdci velšských pahorkatin.
Historie hradu
Pokud se dnes podíváte na Powis, rozhodně vám nepřijde na mysl, že tento hrad zde stojí již od 13. století. Právě okolo roku 1283 jej nechal vystavět velšský šlechtic Gruffydd ap Gwenwynwyn. Původní podoba je již na hradu těžko rozeznatelná, během staletí prošel nespočtem stavebních úprav.
Přestože byl vybudován velšským šlechticem, v jeho rukách dlouho nezůstal a v průběhu pozdního středověku se již stal majetkem několika anglických šlechtických rodin. Na konci 18. století se pak stává majetkem Roberta Cliveho, britského generála, který si jménem Východoindické společnosti podmanil Bengálsko.
Ze svých indických výprav si tento muž přivezl nesmírné bohatství, které následně investoval do přestavby Powisu a jeho přepychové zařízení.
Klasické anglické sídlo
Byl to právě Robert Clive a jeho potomci, kteří vtiskli Powisu jeho dnešní podobu. Obranná funkce sídla byla dávnou minulostí, proto mohl být přestaven do podoby klasického anglického zámku.
Dnešním návštěvníkům utkví v paměti zejména rozsáhlý anglický park, který byl osázen nespočtem exotických dřevin a rostlin, které nejsou v Británii nikde k vidění. Powis sám se pak pyšní charakteristickou červenou barvou, kterou mu dodávají cihly, ze kterých je zámek postaven.
Velmi známým prvkem, který je s Powisem spojován jsou terasy, na kterých je vybudován jak samotný zámek, což mu dodává majestátnosti. Terasovitý vzhled mají na některých místech také výše zmiňované zahrady.
Pokud se zaměříme na interiér samotného zámku, většina z expozic je věnována právě rodu Cliveu, kteří byli pro historii celého panství naprosto klíčoví.
Velmi zajímavou a unikátní památkou je ložnice se zařízením z roku 1660, která je jediná svého druhu v Británii. Zejména postel si zde zaslouží zvláštní zmínku, vzhledem k tomu, že měla být modelována podle postele Ludvíka XIV.
Autor: David Štafl
