Několik zajímavých zastavení v Liběšicích na Litoměřicku

Obec Liběšice

Jak již bylo zmíněno, poprvé se o Liběšicích píše ve 2. polovině 11. století. Ve 13. století byla obec v majetku kladrubského kláštera. K roku 1282 se v pramenech objevuje jejich první světský držitel nazývaný Protivec. Na počátku 14. století vlastnil Liběšice nejvyšší komoří Království českého - Albert z mocného rodu Ronovců, jenž nosil přídomek z Liběšic. V držení Albertových synů a jejich potomků (Škopkové z Dubé) byly Liběšice až do poloviny 15. století. V erbu měli páni z Liběšic dvě zkřížené ostrve na zlatém štítě a jako klenot měli rohy, které byly po stranách ozdobené 3 korouhvičkami. (Pro vysvětlení ostrev = obecná heraldická figura, již tvoří sukovitý kmen s pahýly po osekaných větvích).

Rybník v Liběšicích Autor: © Dana Kaiserová 5/2025

Za panování Ronovců byla v Liběšicích vybudována tvrz, která je písemně doložena roku 1405, ale pravděpodobně zde stála již od konce 13. století, a to v blízkosti kostela v jihovýchodním směru. Samotný kostel Nanebevzetí Panny Marie je v pramenech doložen roku 1352 a spolu s ním i sídlo katolické farnosti. Výstavba kostela a fary znamenala povýšení Liběšic na středisko regionu.

V době středověku docházelo k častému střídání majitelů panství. V dobách husitských válek se Liběšice rozdělily mezi více majitelů. Části panství se zmocnil Zikmund z Vartenberka a jeho rod ji držel až do poloviny 16. století. Větší díl Liběšic získal po Ronovcích Jindřich z Rabštejna, který je roku 1487 prodal pánům z Gutštejna a ti je roku 1520 prodali Karlu Dubanskému z Duban. Stará gotická tvrz již Karlovi nevyhovovala, nechal tedy vystavět nový zámek v renesančním slohu, který splňoval vyšší nároky na kvalitu bydlení. Podle farní kroniky stávala renesanční budova severně od nynější rezidence. Po smrti Karla Dubanského spravovala jeho majetek vdova Anna Kostomlatská z Vřesovic. Po jejím druhém sňatku byl majetek rozdělen na 12 dílů a panství se tak rozpadlo. Následnými majiteli byli Žichovcové z Duban. Jejich dcera Alena zůstala neprovdána. Před smrtí však majetek odkázala Jiřímu Vilému Sezimovi ze Sezimova Ústí. Nový majitel se aktivně účastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Jeho majetek byl za trest zkonfiskován. Roku 1623 daroval císař Ferdinand II. liběšické panství jezuitům. Zajímavostí je, že v Liběšicích pobýval v roce 1679 jezuitský badatel Bohuslav Balbín. Jsou známy jeho výlety na blízké kopce, které literárně ztvárnil ve svém díle.

Zámek

Založil ho Karel Dubanský z Duban po roce 1520. Vstup do zámku byl v místech dnešní brány do parku. Roku 1620 byl vydrancován císařským vojskem, roku 1654 částečně barokně upraven jezuity, kteří se sem přestěhovali z Úštěku. V té době zámek obývalo nejméně 9 členů řádu. Po postavení nové rezidence sloužil panským úředníkům a služebnictvu, byly zde i hostinské pokoje. Nachází se v areálu letní jezuitské rezidence. Starý zámek jezuité zbořili kolem roku 1746 v době výstavby zámku nového. Areál zámku se skládá z vlastní čtyřkřídlé zámecké budovy, rozsáhlého parku s ohradními zdmi a branami, dalším mobiliářem, který je doplněn souborem soch. Kromě zámeckých budov se v areálu nachází torzo skleníku. Při zámku byl v obci vybudován pivovar, sladovna, koželužna, valcha, bednářství, truhlářství, zámečnictví, stáje, kolny a další. Severně od skleníku stojí další dvojice budov, která je dnes využívána jako domov pro osoby se zdravotním postižením.

Liběšický zámek Autor: © Dana Kaiserová 5/2025

Zámek v Liběšicích je velmi významná kulturní památka v regionu. Objekt je cenným dokladem vývoje rezidenční architektury vrcholného a pozdního baroka. Nese autentické stavební rysy projevu architekta K.I. Dientzenhofera. Přes necitlivé stavební zásahy, které byly provedeny zejména ve 2. polovině 20. století, si objekt dochoval cenné historické detaily.

Pomník padlým v 1. světové válce

Před kostelem stojí kamenný hranolový pomník věnovaný obětem 1. světové války s reliéfem kráčejícího lva v dolní části a římsou v horní části. Na dříku původně stával německý nápis, dnes již je zcela zaniklý. Nahradila ho informační tabule, na níž jsou jména těch, kteří padli v 1. světové válce a pocházeli z Liběšic či okolních obcí (Trnobran, Horních a Dolních Chobolic). Prvním padlým byl syn místního hajného Josef Hoffmann, kterému bylo 24 let.

V zimě roku 1921 se na výzvu Podpůrného spolku pro vysloužilé vojáky vytvořil výbor na postavení válečného pomníku v Liběšicích. Členy výboru byli starostové Liběšic, Trnobran, Horních a Dolních Chabolic, představitelé těchto obcí, faráři a učitelé. Velkým problémem bylo umístění pomníku. Po dlouhých debatách bylo zvoleno místo vedle kostelních schodů. Následně se řešila podoba pomníku. Byl přijat návrh sochaře Ullricha z Ústí nad Labem. Samotný pomník je dílem kamenického mistra Matzeka z Úštěku. Na podzim roku 1922 byl pomník postaven.

Pomník padlým v 1. světové válce Autor: © Dana Kaiserová 5/2025

Podle informací na pomníku za 1. světové války přes vesnici procházela vojska, projížděly dlouhé vlaky s transporty všeho druhu, rachotilo dělostřelectvo. Byly pořádány sbírky mědi, mosazi, cínu, vlny, šatstva nebo vycházkových holí pro invalidy. Odevzdány musely být i cínové píšťaly varhan, 2 kostelní zvony i zvony z okolních kapliček. Vše bylo určeno pro vojenské účely. K tomu přibývaly sbírky pro Červený kříž, pro vdovy a sirotky. Sbíraly se věci i peníze. Liběšičtí občané rádi přispívali. Projevovali obrovskou solidaritu a pospolitost. Později však mnohé rodiny dostihla bída. Byly zavedeny poukázky na potraviny, uhlí bylo přidělováno na kilogramy. Vlaky přijížděly zástupy lidí s batohy, aby za potraviny směnily šaty a šperky. Zemědělci měli stanoveno množství obilí, které museli odevzdávat.

Sochy

Když budete vesnicí projíždět, nemůžete si nevšimnout několika soch umístěných podél silnice a na zdi u kostela. Autorem těchto barokních kamenných soch je neznámý pražský sochař. Datovány jsou do 18. století. Jedná se například o sochu svatého Pavla s atributem blesku a kopí nebo Jana Nepomuckého.

Sv. Pavel Autor: © Dana Kaiserová 5/2025

Použité zdroje:

Galerie