Rokštejn u Brtnice – romantické rozvaliny vás vrátí zpět do středověku

Dnes vás zveme k prohlídce doslova klenotu české historie, který se takříkajíc „podruhé narodil“. Už chybělo jen málo k tomu, aby nenávratně zmizel pod hladinou přehradní nádrže, jež se měla v těchto místech budovat.

Hrad Rokštejn
Hrad Rokštejn
Jiří Sedláček - Frettie 05/2010

O tom, jaká by to byla škoda, se můžete přesvědčit na vlastní oči. Milovníci středověkých staveb budou nadšeni. Skalnatému výběžku v údolí říčky Brtnice vévodí mohutná hradní zřícenina s názvem Rokštejn. A právě k ní se dnes spolu virtuálně vypravíme.

Brtnice, Brtnička a brtnictví

Motorizované turisty vedou směrovky z Jihlavy k městečku jménem Brtnice. V tomto rozlohou nevelkém, ale historicky velmi ceněném městě, se začne odvíjet naše devítikilometrová procházka ke kýženému cíli. Vycházíme z krásného údolí říčky, která stejně jako celé město nese název značně připomínající medvěda brtníka. Jestli ovšem tady kdysi žili medvědi, to jsme se od místních lidí nedozvěděli, ale jisté je, že už ve středověku se zde provozovala činnost s názvem „brtnictví“, což bylo vybírání medu z hnízd divokých včel. Tato tehdy velmi primitivní lidská metoda, jak si opatřit zdroj obživy či výdělku, nebyla pojmenována po medvědech, nýbrž po tzv. „brtích“, což byly dutiny stromů, v nichž divoké včely našly svůj domov. Ovšem pouze do té doby, než člověk, medvěd nebo přírodní pohroma jim tato obydlí zničila. Teprve o mnoho let později člověk zjistil, že med lze včelám odebrat i bez jejich zahubení a nakonec si celé včelstvo přenesl blíže ke svému obydlí. Brtnictví bylo vlastně takovým předchůdcem dnešního včelaření.

Spalletti 08/2012

Romantika nakažená kůrovcem

Náš pěší výlet pokračuje dál po pravém břehu řeky Brtnice, zvané taky Brtnička a míříme k vesničce s pohádkovým názvem Panská Lhota. Ačkoliv nás modrá značka nabádá přejít na druhou stranu řeky, zůstaňme ještě chvíli zde, protože před námi se objevují židovské hřbitovy – starý a nový. Starý, pocházející někdy ze začátku 17. století a novější z roku 1860. Zabírají přes 4000 m2 a najdeme na nich přes 500 náhrobků, některé velmi, velmi staré. Ten úplně nejstarší tu stojí již od roku 1672.

Po prohlídce hřbitovů se napojíme na „správnou“ stranu a pokračujeme dál po modré značce. Brtnická stezka nás přivádí k rybníku Šamonín, k nově vybudované vodní nádrži, jenž pojme téměř 30000 litrů vody. Procházíme se po 230 metrů dlouhé hrázi, v jejichž blízkosti objevujeme ještě dvě menší tůňky. Tato přírodní rezervace se nachází na bývalých pastvinách a i dnes žije v jejich travinách hojný počet motýlů, brouků a pavouků. Bohužel i zde se podepsal na stavu okolních lesů ničivý kůrovec. Kvůli lesním pracím na odstraňování poškozených porostů se tady z turistických stezek stává spíše rozbahněný autodrom jako následek častých průjezdů těžké lesní techniky.

Harold 07/2017

Dvojhrad, kde se hrál i hazard

Přicházíme k hlavní perle naší cesty i celé této krajiny, jíž je samotný hrad Rokštejn. Někdejší středověká pevnost, ukrytá v ještě nedávno zelených lesích, patří k nejlépe archeologicky prozkoumaným místům naší republiky. Při těchto pracích čekalo badatele nejedno velké překvapení. Tím nejúžasnějším byl nález kostry novorozence zazděné ve věžních základech. Nešlo o žádný trestný čin, nýbrž o prastarý pohanský zvyk, jenž měl ochraňovat hrad od všeho zlého.

Neméně zajímavým překvapením je 32 kostěných hracích kostek, jež po staletí ukrývala bývalá strážnice, a které svědčí o tom, že hazard se hrál už v dobách středověku. Nalezen zde byl i snubní prsten patřící údajně manželce loupeživého Zikmunda z Křižanova, paní Machně. Stáří prstenu se dá odhadnout na takových 550-600 let.

Prokletí chamtivého rytíře

Jako každý starodávný hrad, i Rokštejn je opředen tajemnem a řadou pověstí. Tímto to ovšem nekončí. Podle legendy se vždy o filipojakubské noci zjevuje rokštejnský poklad nesmírné hodnoty. Údajně se k němu již několik lidí dostalo. Obohatit se o peníze či drahokamy se nikomu zatím nepodařilo, neboť poklad je bedlivě střežen obrovským ohnivým psem, jenž je ve skutečnosti prokletým černým rytířem, někdejším majitelem tohoto skvostu. Muž byl za svého života velmi lakomý, a stačil nashromáždit obrovské jmění, které si ukryl v hradním sklepení, aby se k němu nikdo nemohl dostat. A jelikož ani po smrti nenalezl klid, musí si svůj poklad hlídat navěky sám. Co je na tom pravdy, se můžete sami přesvědčit.

Zemnice s kachlovými kamny

Zříceniny Rokštejna jsou opravdu velkolepé a návštěvníky si svým romantickým kouzlem podmaňují již zdálky. Dodnes zůstaly dochovány zbytky paláců, místy vysoké až do druhého patra a také dominanta celé zříceniny, hlavní vyhlídková věž, ještě dnes vysoká kolem 15 metrů. Ve 14. století stávala pod touto věží částečně do země zapuštěná roubená chaloupka, zvaná zemnice, jejich součástí byly již tehdy kachlová kamna.

V souvislosti s již zmiňovaným plánem vybudovat zde přehradní nádrž Střížov jako zdroj pitné vody pro Jihlavu, začal zde v roce 1981 rozsáhlý archeologický záchranný výzkum. Naštěstí se od stavby přehrady nakonec upustilo, ale rozběhnutý průzkum pokračoval dál, až se rozrostl v monumentální projekt největší svého druhu nejen u nás, ale i v celé střední Evropě.

Jiří Sedláček - Frettie 07/2010

Neslavná historie slavného hradu

Hrad založil v roce 1270 jistý Rutho (Hruta) z Kněžic, jenž věnoval hradu i své jméno. Původní název Rutenštejn se na dnešní Rokštejn změnil až v průběhu dějin. Od roku 1359 získal hrad i s přilehlým panstvím moravský markrabě Jan Jindřich, jenž začal s rozsáhlou rekonstrukcí tohoto objektu. Po tomto panovníkovi převzal hrad Hynek z Valdštejna, zakladatel tzv. rokštejnsko-brtnické větve, jenž držela toto panství až do roku 1621. Po Hynkovi převzaly majetek jeho děti, bojovný Jindřich se svou sestrou Machnou a k této dvojici později přibyl i Machnin manžel, neméně bojovný Zikmund. Hrad se rozdělil na dvě samostatné jednotky a stal se dvojsídlem této loupeživé rodiny, jež sužovala nejen okolí hradu, ale i Jihlavu a dokonce i vzdálené Jevíčko. V tu dobu docházelo k různým bojovným nájezdům a pokusům o dobytí hradu, v důsledku čehož hrad pomalu chátral. Poslední ránu mu zasadila vojska krále Matyáše Korvína a polorozbořený hrad pak osiřel úplně.

Rokštejnsko vítá turisty již desítky let

V roce 1871 byla v těchto končinách vybudována železniční trať a do zastávky v blízkém Přímělkově přijel první spoj od Jihlavy. Rokštejnsko se tak pomalu začalo stávat oblíbeným výletním místem. O 50 let později podal jistý Jan Kocmánek úřadům žádost o udělení koncese k provozování vlastního hostince jen několik metrů od železniční zastávky a ve stejnou dobu začal fungovat i bufet přímo u hradu. Přívaly turistů sem začaly doslova proudit. V roce 1930 tu byla postavena první trampská chata a postupem dalších let jich tu vyrostly desítky. Údolí Brtničky si tak na nedostatek návštěvníků rozhodně nemohlo stěžovat.

Útlum nastal až s druhou světovou válkou, kdy na základě protektorátního příkazu ze dne 5. 12. 1944 musela být celá oblast během pár týdnů vystěhována. Naštěstí v tu dobu zbývaly do konce války už jen poslední měsíce a po osvobození se mohli lidé vrátit zpět do svých domovů a obnovit normální život.

RomanM82 07/2015

Cesta vlakem – výstupní stanice Přímělkov

Hostinec u kolejí funguje i dnes. Historii tady připomíná obraz místního „umělce“, vycházející z pověsti o černém rytíři, jehož poklad hlídá pes s ohnivýma očima. A hospůdka v Přímělkově bývá zpravidla prvním bodem zastávky výletníků přijíždějících do těchto končin vlakem s cílem ověřit si, jak to s tím pokladem tady vlastně všechno je. Budete-li absolvovat cestu k hradu od tohoto nádraží, čekají vás pouhopouhé 3 km chůze.

Sdílet

Mohlo by vás zajímat

Nezapomenutelné hrady Čech a Slovenska