Jezerní slať - nejnavštěvovanější slať na Šumavě

Co je slať?

Toto označení nesou rašeliniště v centrální části Šumavy. Pro vznik slatí na Šumavě existovaly takřka ideální podmínky, kterými byly mělké pánve, sedla, mírné svahy, náhorní roviny, pláně a  velmi chladné a vlhké podnebí. Spojením více jezírek rozrůstajícími se porosty rašeliníků vznikly velké, mnohdy několikasethektarové komplexy šumavských rašelinišť s mnoha jezírky uprostřed. Vznikají tak, že spodní vrstvy rašeliníku odumírají a sesedají se, směrem nahoru však rašeliník neustále přirůstá. Pomalým zuhelňováním odumřelých částí rostlin za nepřístupu vzduchu, při nízké teplotě a v silně kyselém prostředí vzniká rašelina. 

Jezerní slať

V 19. a 20. století byla pravá část rašeliniště odvodněna a zčásti vytěžena. Těžba byla ukončena vyhlášením rezervace v roce 1933, i dnes jsou však následky těžby patrné, v některých částech chybí například kleče. Lokalita je chráněna jako první zóna Národní parku Šumava. Jezerní slať nemá žádné své jezírko, ač název na to odkazuje. Jezírko, stejně jako velkou část slati, o vodu připravily povrchové kanály. Ty odvedly vodu, a rašeliniště se tak mohlo využít k ruční těžbě rašeliny. Odvodňování je pro slatě fatální, v důsledku toho odumírá vzácná vegetace. Rašeliniště při poklesu podzemní vody zarůstá klečí, vřesem a suchomilnými druhy rostlin. Větší část slatě je odvodňována Kvildským potokem do Vltavy a menší část přítokem Hamerského potoka do Otavy. Srážky v této oblasti převládají nad výparem, dešťová voda se zde shromažďuje. Rozloha slati činí 103,5 hektarů. Rašeliniště je hluboké v průměru 2,5 metru, rašelina dosahuje nejvýše 7,6 metru. Z rostlin zde roste například ostřice, metlice trsnatá, bezkolenec modrý, rašeliník, suchopýr pochvatý, klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá, bříza zakrslá či všivec mokřadní.  Ze zvířat tu můžete spatřit například žluťáska borůvkového, perleťovce severního, tetřívka obecného, myšivku horskou či žlutopásku vlochyňovou.

Jezerní slať Autor: © Dana Kaiserová 8/2023

Tisíc let stejný cyklus

Dříve se zde ručně těžila rašelina pro hospodářské využití, a to do 30. let 20. století. Ruční těžba se označovala jako tzv. borkování. Speciálním náčiním se odřezávaly a vyrýpávaly dlouhé, úzké hranoly rašeliny - borky, které se pak sušily. Rašelina byla využívána jako stelivo pro dobytek a také jako palivo. Vpravo v rašeliništi jsou patné nevytěžené "špalky". Živá rašeliniště neustále rytmicky narůstají. Zaplavená část vrchoviště (tzv. šlenk) se přirůstáním rašeliníku mění postupně na vyvýšeninu (tzv. bult). Původně vyvýšený bult je zaplaven vodou, stává se šlenkem. Rašeliník je důležitou rostlinou ve vrchovišti. Jeho schopnost nasát vodu je neuvěřitelná. Svoji váhu dokáže zvětšit až 25x. Směrem nahoru rašeliník přirůstá, nese s sebou vlastní zásobárnu vody. Spodní vrstvy odumírají a sesedají, tím vzniká rašelina. 

Vyhlídková věž

Na okraji rašeliniště se nachází dřevěná rozhledna, ze které je možné zhlédnout celou rozlohu rašeliniště i s dominantním vrcholem Antýglu v pozadí. Za dobrého počasí zde můžete spatřit také Březovou horu, vrch Lišák či Břemeno. Uvnitř rozhledny se nachází informační tabule, které ukazují statistiky týkající se počasí na slati.

Vyhlídková věž Autor: © Dana Kaiserová 8/2023

Počasí na slati

Počasí zde zaznamenává meteorologická stanice s názvem Kvilda - Perla pana Antonína Vojvodíka. V těsné blízkosti Jezerní slati ve výšce 1058 metrů nad mořem měří teplotu již od roku 1985. Z dlouhodobých měření vyplývá, že Jezerní slať patří mezi nejchladnější místa v České republice. Na Kvildsku mrazivá rána nastávají i uprostřed léta. Ideální podmínky pro pokles teploty pod bod mrazu vznikají za jasných a bezvětrných nocí. Jezerní slať leží v mrazové kotlině, kde vlivem tvaru terénu (mělká pánev uzavřená okolními svahy a zužujícím se údolím Kvildského potoka) při utišení větru vzniká jezero studeného vzduchu. Od počátku měření se nestalo, že by v některém měsíci teplota nedokázala klesnout pod bod mrazu. Kvilda - Perla naměřila také mrazo-tropický den, kterým byl 2. červen 2013. Ranní teplota tehdy byla -0,1 °C a v průběhu dne vyšplhala na 30,2 °C. V posledních letech se i na Kvildsku projevuje vliv oteplování a klesá četnost ledových a mrazových dnů. Průměrná teplota je zde 2,8 °C, nejnižší naměřená teplota byla v roce 1987, její hodnota činila -41,6 °C. Naopak nejvyšší teplota zde byla naměřena v roce 1992, tehdy ručička teploměru vystoupla na 31,4 °C. Maximální výška sněhu zde byla 225 cm v roce 1988. 

Dostupnost

Nejjednodušší přístup k Jezerní slati je z turistického parkoviště u silnice z Kvildy do Horské Kvildy. Od parkoviště vede přístupová cesta ke 120 m dlouhému prkennému chodníku. Parkoviště je placené. Platba se provádí pomocí aplikace nebo SMS zprávy. Cena za 1 hodinu parkování je 20 Kč. 

Použité zdroje:

Galerie