Je tajemná minulost Branišovského lesa fikce nebo skutečnost?

Na okraji Českých Budějovic se rozkládá jedno z nejstrašidelnějších míst České republiky, les s názvem Branišovský, zvaný také Bor. Říká se, že „kdo se bojí, nesmí do lesa“, a tady to zřejmě platí dvojnásobně. Hrůzostrašnými mýty opředený hvozd má svou děsivou pověst prý už z dob středověku. Tehdy byl protkán močály a bažinami, ve kterých mnoho lidí našlo svou smrt. Proč? To se nikdy nevysvětlilo. Snad proto, že tudy vedla stará kupecká stezka a lidé, neznalí tamních podmínek, se mohli omylem ocitnout mimo bezpečnou trasu. Druhá verze říká, že důvodem nemusela být nešťastná náhoda, ale leknutí či cizí přičinění.

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Vstup do lesa jen na vlastní riziko

Místní občané o lese Bor mluví s respektem, vědí o něm totiž své. Zvláštní zvuky, tajemné kroky, ponurá až depresivní atmosféra, mobily bez signálu, nevolnosti, náhlé mdloby, přízraky v houštinách či ve tmě levitující rudě planoucí oči, nejsou pro ně žádnou neznámou. Lidé se vždy báli toho, co si nemohli racionálně zdůvodnit, ale kdo dokáže logicky vysvětlit záhady dějící se údajně už od nepaměti v tomto jinak na pohled hezkém koutě přírody?

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Temné síly v Braniborském lese

Kronika obce Branišov dokládá, že se tu v roce 1927 oběsili dva mladí lidé. Milenci, kteří si sem přijeli užívat jeden druhého, těšit se ze své blízkosti, určitě ne pro svou smrt. Byla to vražda či sebevražda? Uplynulo pár let a na stejném stromě, dokonce na stejné větvi, našli oběšenou mladou ženu z Budějovic. Strach z lesa nabyl na síle. Lidé se do něj báli vstupovat, strom sebevrahů obcházeli obloukem.

A tehdy se jeden místní chlapík rozhodl udělat tomu přítrž. Vzal pilu a onu inkriminovanou větev prostě uřezal. Jenže to, co se stalo za nějaký čas, lidem na klidu rozhodně nepřidalo. Odvážný mladík utrpěl vážný úraz, po němž jeho ruka, která kdysi řezala větev ze stromu sebevrahů, zůstala navždy nehybnou.

Ani touto historkou nekončí přízrak smrti, vznášející se nad lesem Bor. Bylo jich nepočítaně. V době normalizace zde sídlila vojenská posádka a ani té se tragédie nevyhnula. Jednoho večera, v době střídání stráží, došlo zničehonic mezi vojáky ke střelbě. Výsledkem byli 3 mrtví. Čtvrtý, který střelbu přežil, později vypověděl, že uviděli „něco strašného“. Něco vycházelo z houštin a blížilo se směrem k nim. To je přimělo ke střelbě. O co konkrétně šlo, už se nikdy nikdo nedozvěděl, protože zanedlouho po své výpovědi, zemřel i tento mladý muž. 

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Fikce nebo skutečnost?

Tato otázka zde každoročně přivádí spoustu „záhadologů“, lovců senzací a senzibilů, sjíždějících se z celé republiky. Všichni se snaží přijít celé věci na kloub, jenže doposud se to nikomu nepodařilo, stejně jako nafotit „Strážce lesa“, jehož červené oči údajně viděl ve tmě zářit už nejeden člověk. Ale to není důkaz. Lidská fantazie je totiž ve své obrazotvornosti všemocná. To, že člověk vstupuje do lesa s uměle vyvolaným pocitem rizika, může mysl vyhodnotit jako představu nebezpečí reálného. 

A tak vznikla teorie, že vše je jen fikce, klam, zdání. Nahrává tomu i skutečnost, že první zmínky o všech těch tajemných historkách a přízracích lesa, se začínají objevovat až v devadesátých letech minulého století.  Pamětníci tvrdí, že do té doby to byl naprosto běžný háj. Ničím výjimečný, skoro by se dalo říct, že nudný, bez zkazek a starých legend.

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Lidský rozum říká „fikce“

Vše údajně začalo až koncem 80. let minulého století, kdy se v těsné blízkosti Boru začalo se stavbou největšího českobudějovického sídliště Máj, ve kterém dnes žije přes 16000 lidí. Sídliště se postavilo v podstatě na holém poli, na místě, jemuž nepředcházely žádné fámy, žádné povídačky. A lidé přece mají záhady a pověsti tak rádi! A proto si je začali tvořit. Z původně čistého kusu přírody vznikl nejděsivější les v České republice. 

Historikové tvrdí, že v dřívějších dobách se sem chodívalo pro dřevo na otop.  Na samém okraji stávala cihelna, jež dávala práci místním lidem. S postupem let se z tohoto lesa stalo místo nedělních výletů spojených s občerstvením ve zdejší restauraci. Jediným známým negativem byli přemnožení vlci, kteří v okolí škodili hospodářským zvířatům. K jejich odchytu sloužily tzv. „vlčí jámy“. Šlo o nejjednodušší a zároveň asi i nejstarší zvířecí pasti používané už od doby kamenné. Tedy nic výjimečného a už vůbec ne mýtického.

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Psí instinkt říká „opravdu fikce?“

Zkrátka a dobře, zdálo by se, že záhada lesa Bor je vysvětlena. Vytvořila ji lidská fantazie, toužící po tajemnu, senzaci, historkách. Toto místo by se znovu mohlo stát cílem nedělních vycházek, odpočinku a relaxace na čerstvém vzduchu, ale je tu ještě jedna věc …….

Do Branišovského lesa nechtějí vstupovat psi. Na jeho okraji se prý zastaví a při pokynu jít dál odmítají poslušnost……. Že by instinktivně tušili nebezpečí?.....

Zdroj foto: commons.wikimedia.org

Sdílet

Mohlo by vás zajímat