Někoho možná překvapí, že v průběhu času bývaly počátky kalendářního roku různé. Kdybychom to vzali chronologicky, pak v historii rok začínal 1., 19. či 25. březnem, ale také třeba velikonočním pondělím. Dalším datem bývalo 1. září či podzimní rovnodennost, tedy 22. září. Nejdéle v historii však rok začínal dnem 25.12. Až v 16. století se v Evropě ustálilo datum 1. leden a v současné době slaví v tento den Nový rok většina zemí světa.
Staré silvestrovské zvyky
Zvyků a obyčejů spjatých s přelomem roku nebývalo v minulosti mnoho. Lidé však s pokorou navštěvovali kostely, aby poděkovali za vše dobré, co je letos potkalo, a pomodlili za rok nadcházející.
Poslední prosincový den hospodyňky dělaly velký úklid, neboť do nového roku bylo zapotřebí vstoupit tzv. „s čistým štítem“. Jakmile nastala noc, začaly se v ulicích objevovat trochu tajemné, černě oděné ženy s bílou kapií či šátkem na hlavě, jenž jim skrýval obličej. Říkalo se jim babky ometačky a za pár drobných „ometly“ hospodyni v kuchyni plotnu, aby kamna příští rok dobře hřála a komín měl správný tah.
Tradicí v poslední den roku bývala rodinná večeře, která se vždy protáhla až do půlnoci, aby všichni příbuzní mohli společně přivítat Nový rok. V průběhu let se oslavy přesunuly z domovů do hospod, kde lidé jedli, pili, hodovali a také tancovali. Z této doby je také pořekadlo, že „kdo na Silvestrovský večer tančí, tomu se příští rok urodí hodně brambor“.
Novoroční zvyky dříve a dnes
Lidé věřili, že jak prožijí první den roku, tak bude probíhat i celý jeho zbytek. Proto v rodinách panovala na Nový rok dobrá nálada, zatímco hádky a nesváry bývaly tabu. Aby si lidé zajistili do budoucna dostatek financí, nosili ten den v kapsách několik mincí. Se značnou nervozitou býval také očekáván první novoroční host. Byla-li to dívka, muž či dítě, byly vyhlídky na nový rok pozitivní. Zlým znamením byl příchod staré ženy. Pokud právě ona vstoupila do domu, značilo to smolný rok.
pixabay.com/Prettysleepy
Zvyk nejíst na Nový rok žádnou drůbež ani ryby, protože by mohlo z domu uletět nebo uplavat štěstí, se v mnoha rodinách drží dodnes. Tradicí se stala novoroční čočka, která byla znamením dostatku peněz. Na stole se však často objevovalo i vepřové maso, neboť prase bylo odjakživa symbolem štěstí a hojnosti. Nechat viset na Nový rok prádlo, přinášelo do rodin velkou smůlu.
Po novoročním obědě se chodívalo přát sousedům a známým, což většinou zabralo čas až do večera. Koncem 18. století se od tohoto zvyku začalo pomalu upouštět a osobní návštěvy nahradily blahopřejné papírové kartičky s kreslenými obrázky, tehdy zvané „omluvenky“. I ty však nevydržely věčně a postupem času je začaly nahrazovat vánoční přání, tzv. novoročenky se zkratkou P.F. Objevitelem „pééfka“ byl údajně hrabě Chotek z Chotkova. Tato zkratka byla odvozena z francouzského výrazu „Pour Féliciter“, čili „pro štěstí“. Zajímavostí je, že toto slovní spojení je ryze českým fenoménem, jelikož většina zemí, a to i včetně Francie, dodnes rozesílá tradiční vánoční přáníčka.
A jelikož rok 2022 už doslova klepe na dveře, rádi bychom vám i my všichni z redakce "hradů", popřáli VŠECHNO NEJLEPŠÍ A PEVNÉ ZDRAVÍ.
Vykročte do Nového roku šťastnou nohou a nezapomeňte, že „jak na Nový rok, tak po celý rok“……
pixabay.com/blende12
