Někoho možná překvapí, že v průběhu času bývaly počátky kalendářního roku různé. Kdybychom to vzali chronologicky, pak v historii rok začínal 1., 19. či 25. březnem, ale také třeba velikonočním pondělím. Dalším datem bývalo 1. září či podzimní rovnodennost, tedy 22. září. Nejdéle v historii však rok začínal dnem 25.12. Až v 16. století se v Evropě ustálilo datum 1. leden a v současné době slaví v tento den Nový rok většina zemí světa.
Staré silvestrovské zvyky
Zvyků a obyčejů spjatých s přelomem roku nebývalo v minulosti mnoho. Lidé však s pokorou navštěvovali kostely, aby poděkovali za vše dobré, co je letos potkalo, a pomodlili za rok nadcházející.
Poslední prosincový den hospodyňky dělaly velký úklid, neboť do nového roku bylo zapotřebí vstoupit tzv. „s čistým štítem“. Jakmile nastala noc, začaly se v ulicích objevovat trochu tajemné, černě oděné ženy s bílou kapií či šátkem na hlavě, jenž jim skrýval obličej. Říkalo se jim babky ometačky a za pár drobných „ometly“ hospodyni v kuchyni plotnu, aby kamna příští rok dobře hřála a komín měl správný tah.
Tradicí v poslední den roku bývala rodinná večeře, která se vždy protáhla až do půlnoci, aby všichni příbuzní mohli společně přivítat Nový rok. V průběhu let se oslavy přesunuly z domovů do hospod, kde lidé jedli, pili, hodovali a také tancovali. Z této doby je také pořekadlo, že „kdo na Silvestrovský večer tančí, tomu se příští rok urodí hodně brambor“.
Novoroční zvyky dříve a dnes
Lidé věřili, že jak prožijí první den roku, tak bude probíhat i celý jeho zbytek. Proto v rodinách panovala na Nový rok dobrá nálada, zatímco hádky a nesváry bývaly tabu. Aby si lidé zajistili do budoucna dostatek financí, nosili ten den v kapsách několik mincí. Se značnou nervozitou býval také očekáván první novoroční host. Byla-li to dívka, muž či dítě, byly vyhlídky na nový rok pozitivní. Zlým znamením byl příchod staré ženy. Pokud právě ona vstoupila do domu, značilo to smolný rok.
Zvyk nejíst na Nový rok žádnou drůbež ani ryby, protože by mohlo z domu uletět nebo uplavat štěstí, se v mnoha rodinách drží dodnes. Tradicí se stala novoroční čočka, která byla znamením dostatku peněz. Na stole se však často objevovalo i vepřové maso, neboť prase bylo odjakživa symbolem štěstí a hojnosti. Nechat viset na Nový rok prádlo, přinášelo do rodin velkou smůlu.
Po novoročním obědě se chodívalo přát sousedům a známým, což většinou zabralo čas až do večera. Koncem 18. století se od tohoto zvyku začalo pomalu upouštět a osobní návštěvy nahradily blahopřejné papírové kartičky s kreslenými obrázky, tehdy zvané „omluvenky“. I ty však nevydržely věčně a postupem času je začaly nahrazovat vánoční přání, tzv. novoročenky se zkratkou P.F. Objevitelem „pééfka“ byl údajně hrabě Chotek z Chotkova. Tato zkratka byla odvozena z francouzského výrazu „Pour Féliciter“, čili „pro štěstí“. Zajímavostí je, že toto slovní spojení je ryze českým fenoménem, jelikož většina zemí, a to i včetně Francie, dodnes rozesílá tradiční vánoční přáníčka.
A jelikož rok 2022 už doslova klepe na dveře, rádi bychom vám i my všichni z redakce "hradů", popřáli VŠECHNO NEJLEPŠÍ A PEVNÉ ZDRAVÍ.
Vykročte do Nového roku šťastnou nohou a nezapomeňte, že „jak na Nový rok, tak po celý rok“……
