Budapešť - stavby kolem Budínského hradu a podél Dunaje

Sándorův palác

Na první pohled budova před Budínským hradem až tak nevyniká, nicméně když přijdete blíže, jistě vás zaujme stráž, která stojí před hlavním vchodem. Jedná se totiž o sídlo maďarské hlavy státu. Palác je třípodlažní klasicistní budova. Na vnějším průčelí je pod korunní římsou umístěn kamenný vlys s reliéfem tančících múz podle návrhu Miklóse Melocca.

Palác byl v první třetině 19. století sídlem městské šlechtické rodiny Sándorů, odtud tedy pochází jeho název. Byl postaven v letech 1803–1806. Stále se vedou spory, zda jeho architektem byl vídeňský rodák Johann Aman nebo Mihály Pollack, slavný návrhář maďarského Národního muzea, koncertní síně Vígadó v Pešti a evangelického kostela na náměstí Deák. Móris Sándor palác prodal v roce 1831 rodině hraběte Pallaviciniho. V jejich rodinném archivu byla nalezena řada kreseb a novější popis paláce, které byly použity při pozdější rekonstrukci. Po porážce revoluce v letech 1848-1849 palác opět změnil majitele. V letech 1851-1856 se stal sídlem arcivévody Alberta, maďarského místodržitele. Premiér, hrabě Gyula Andrássy, z paláce v roce 1867 učinil sídlo své vlády. V roce 1941 se zde zastřelil předseda vlády hrabě Pál Teleki ze zoufalství nad svou neúspěšnou zahraniční politikou vůči nacistickému Německu. Budova byla při obležení Budapešti v roce 1944 vážně poškozena. Ze Sándorova paláce zbyla jen hromada kamení.

Sándorův palác Autor: © Dana Kaiserová 11/2023

Komunistický režim se opravou budovy nezabýval. Po roce 1989 byl palác zrekonstruován a stal se sídlem prezidenta. Zásadní byla renovace v roce 2002, provedena na základě původních plánů a podrobných ilustrací dobových map. Kartograf Frank Schams byl budovou tak uchvácen, že o ní podrobně vyprávěl ve svých denících, ve kterých podrobně mluví o všem, od kouzelných květin observatoře až po místnosti jemně zdobené hedvábím a zlatem. Také od něj víme, že již v první polovině 19. století zde bylo pro pohodlí zdejších obyvatel parní topení a tekoucí voda, tehdy považována za vzácnost. Zajímavostí je, že odtud údajně vedl tajný tunel do tehdejšího zámeckého divadla, kam nájemníci chodili za císařovnou Sisi na šálek čaje.

Návštěvníci mohou vstoupit do budovy klenutou jižní hlavní bránou a hlavním schodištěm. Při vstupu doprovází návštěvníky jemné třpytivé povrchy a elegantní harmonie pozlaceného litinového zábradlí. Stěny vestibulu jsou pokryty jednoduše pruhovanou hedvábnou damaškovou tapisérií. Takzvaný malý empírový salon původně propojoval soukromý a veřejný prostor. Dnes se zde konají menší setkání a rozhovory, například se zástupci nevládních organizací a s menšími delegacemi. Nejkrásnějším z řady pokojů byl vždy modrý salon s nábytkem v barokním stylu. Jeho uvolněná a uklidňující atmosféra poskytuje skvělé zázemí pro méně formální setkání. Za nejelegantnější místnost je považován červený salón. Nachází se zde obraz Marie Terezie, který zobrazuje císařovnu v šatech, které měla na sobě v den, kdy byla korunována na královnu Maďarska. Honosný zrcadlový sál v rokokovém stylu bývá dějištěm významných událostí. Konají se zde nejvznešenější protokolární akce i slavnostní večeře pro diplomaty.

Matyášova kašna

Kašna/fontána krále Matyáše Korvína se nachází v západní části Budínského hradu. Jedná se totiž o kašnu, která svým způsobem silně připomíná legendární Fontánu di Trevi v Římě. Na rozdíl od ní je však zdejší Mátyás kút stavbou neobarokní, pocházející z let 1899 až 1904. Autorem podoby jedné z nejfotografovanějších maďarských památek je významný sochař Alajos Strobl. Fontána je ztvárněna do podoby příběhu. Sochař vycházel ze slavné básně maďarského básníka Mihály Vörösmartyho o krásné Ilonce, která vznikla na konci první třetiny 19. století. Vypráví se v ní o půvabné mladé dívce, která se zamilovala do lovce Matyáše aniž by tušila, že se jedná o maskovaného uherského krále Matyáše Korvína. Když to zjistila, puklo jí žalem srdce, protože věděla, že do královské rodiny se zkrátka nepřivdá.

Na Matyášově fontáně můžeme vidět množství bronzových postav, tyčících se na skalách před stěnou bývalého hradního kostela. Mezi kameny pak protékají pramínky vody. Monumentální kašnu po obou stranách lemují dvojice velkých korintských sloupů. Pozadí fontány pak tvoří triumfální oblouk s erbem krále Matyáše a secesní výzdobou v podobě stromu a zlacené mozaiky. Původní vrcholová balustráda a mansardové zastřešení byly zjednodušeny po poškození během 2. světové války.

Matyášova kašna Autor: © Dana Kaiserová 11/2023

Na vrcholu fontány stojí král Matyáš v loveckém oblečení, v pravici drží kuši a u jeho nohou leží obrovský mrtvý jelen. Na dolních skalách můžeme vidět ostatní lovce, přičemž vůdce lovecké skupinky leží na balvanu otočený k divákovi zády. Na obou stranách fontány pak najdeme další dvě sedící bronzové postavy. Po králově levici sedí ona krásná Ilonka, na straně druhé je známý italský učenec, kronikář a humanista 15. století Galeotto Marzio, který působil na králově dvoře. U jeho nohou odpočívá pes a na paži mu sedí sokol nebo jestřáb.

Zajímavostí je, že postava vůdce lovců získala v roce 1901 státní zlatou medaili. Mohutný jelen byl vytvořen podle zvířete zabitého pytláky v roce 1896 lese, kam chodíval lovit sám sochař Strobl.

Várkert bazár

Budova je součástí světového dědictví UNESCO. V 19. století se Pešť, která se nachází na levém břehu Dunaje, začala rychle rozvíjet v důsledku urbanizace. V blízkosti pobřeží byly vybudovány reprezentativní budovy a pěší zóny. Budín se naproti tomu vyznačoval ještě starší zástavbou z 18. století. Počátkem 70. let 19. století se zrodila myšlenka postavit na úpatí Hradního vrchu reprezentativní budovu se zahradou. Areál Várkbazár byl postaven v letech 1875 až 1883 podle plánů Miklóse Ybla v novorenesančním stylu a měl sloužit k uzavření zámecké zahrady ze strany od Dunaje.

Původně měl komerční funkci, v řadách podloubí byly kdysi obchody. V letech 1883 až 1888 fungovala v severním křídle budínská řemeslná dílna a v letech 1890 až 1895 zde byla k vidění historická portrétní galerie. Od školního roku 1890/91 do roku 1918 v budově sídlila ženská malířská škola. V roce 1884 měl Alajos Strobl, tvůrce Mátyášovy fontány na Budínském hradě, jako první sochař vlastnil ateliér v arkádové řadě této budovy. Během dalších sta let ho následovalo asi osmdesát kolegů umělců. Budova byla těžce poškozena ve druhé světové válce. Věž na okraji tržnice, stejně jako zbytek areálu, byla zničena.

V letech 1961 až 1984 v budově fungoval legendární Budínský park mládeže, přezdívaný Ifipark, který hostil řadu akcí a koncertů populární hudby. V roce 1980 se během koncertu Eddy zřítilo kamenné schodiště vedoucích ke vchodu do parku. Jeho stav, jako i stav celého objektu, se od 80. let 20. století neustále zhoršoval, což vedlo k úplnému uzavření budovy. Byty v ní byly průběžně evakuovány. V roce 1984 byl provoz Ifiparku ukončen koncertem ,,Elektromos temetés ".

Várkert bazár Autor: © Dana Kaiserová 11/2023

V roce 2011 bylo rozhodnuto o renovaci budovy, která byla zahájena v létě 2013. Došlo k obnově zahrady, studny Triton, která se znovuzrodila zásluhou sochaře-restaurátora Attily Csáka a dalších částí budovy. Rekonstrukce byla ukončena v dubnu 2014, kdy areál za tři dny vidělo více než padesát tisíc lidí. Během renovačních prací v letech 2012 a 2013 našli archeologové Muzea historie Budapešť archeologické předměty, staré až 750 let, včetně šperků, stříbrných mincí, nádobí, nástrojů, zbraní ze středověku a doby tureckého podmanění. Expozici těchto nálezů najdete v jižním křídle Várkertského bazáru.

Szilágyi Dezső Square Church

Další zajímavou stavbou podél Dunaje je oranžový kostel postavený z pálených cihel. Tento novogotický kostel neobvyklého tvaru stojí nedaleko Batthyányho náměstí. Byl postaven v letech 1893-1895. Doplňuje ho štíhlá zvonice vysoká 62 metrů. Jeho střechu pokrývají glazované tašky v hnědé, žluté a zelené barvě. Stavbu navrhl architekt Samu Pecz, který stojí i za slavnou Centrální tržnici na pešťské straně. Zvláštností kostela je jeho půdorys uspořádaný kolem centrálního pětibokého tvaru, zaujme též zmíněná barevná střecha.

Szilágyi Dezső Square Church Autor: © Dana Kaiserová 11/2023

Použité zdroje: