Broumovský klášter: Příběh Turínského plátna

Obklopuje mě chlad. Chodba je studená, stěny jsou oprýskané a podlaha ochozená. Přesto má však neuvěřitelné kouzlo. Kolik mnichů, kolik studentů, kolik sester zde prošlo? A teď jsem tu já. Otevírám dveře staré, jako klášter samotný. Otevírám dveře do minulosti.

Zdroj: Vlach Pavel / CC BY-SA 4.0

Tahy štětcem

Zkušený malíř, který brzy padne v zapomnění, dotahuje poslední tahy obrysu postavy na lněném plátně. Není uspěchaný, jako jeho předchůdci i leckteří následovníci. Na práci si dává záležet. Sice se píše rok 1651, ale na plátně vznikají i stopy po požáru v Chambéry z roku 1532. Práce je tak dokonalá, že je potřeba odlišit ji od originálu. A malíř píše doprostřed skoro pět metrů dlouhého plátna: Extractum ab originali (Vytaženo z originálu). Je na svou práci náležitě hrdý. Kdyby jen tušil, že ji o téměř 400 let později nazve Přemysl Sochor hadrem, nejspíše by k převozu do Prahy nesvolil.

Na cestě

Plátno se z vysluněného italského Turína ocitá v rukou opata Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. Z opata se stává pražský arcibiskup a ten daruje ušlechtilé lněné plátno Broumovskému klášteru. Zde se však stopy po slavné kopii ztrácí. Co se dělo s plátnem po příjezdu do kláštera? Proč o něm nejsou žádné historické zmínky? Jak dlouho bylo ukryto za štukovým věncem? A jak dlouho by tam ještě bylo?

Z minulosti do přítomnosti

Zdroj: Vlach Pavel / CC BY-SA 4.0

Těžké barokní dveře nahlas zavrzají a probudí mě ze snění. Zvednu se z lavice. Naposledy pohlédnu směrem k věnci s nápisem Sancta Sindone, kde byla před dvaceti lety objevena kopie Turínského plátna. A vyjdu ven z chladného kostela sv. Vojtěcha. Ten byl naší poslední zastávkou na komentované prohlídce klášterem. Od dob nálezu plátna se toho tu leccos změnilo. A to k lepšímu. Rekonstrukce, ať už jen částečná, vrátila klášteru honosný vzhled. Nádvoří i barokní sály už neslouží jen ke vzpomínkám na minulost, ale jsou součástí kulturní dění ve městě. Pořádají se zde koncerty, workshopy i trhy.

Dnes sice klášterem žádná hudba nevyhrává, ale já dávám za vděk příjemné kavárničce v areálu hned vedle kostela. Ochutnávám kávu speciálně praženou pro Broumovský klášter a schovaná ve stínu klášterní zdi si pochutnávám na dortu. Ve srovnání se skromným středověkým životem, který zde benediktini vedli a do kterého jsem měla možnost nakouknout během prohlídky, mi dortík chutná o to více.

Projdu skrz barokní nádvoří, přejdu přes most a ocitám se v rozlehlé klášterní zahradě. Kdybych měla více času, nejspíše bych pod zdejší lípou dokázala strávit hodiny. Ale benediktini postavili na Broumovsku další nádherné kostely, které stojí za to objevit.

Autor: Zuzana K.

Sdílet

Mohlo by vás zajímat