Výsledky hledání míst

Původně románský kostelík byl na přelomu 14. a 15. století výrazně přestavěn a zvětšen. Po třicetileté válce barokní úpravy. Výjimečný představitel václavské sakrální architektury ve venkovském prostředí.

Na hraně strmého svahu nad pravým břehem Starého potoka byl v letech 1750–52 místo starší stavby postaven kostel sv. Jakuba Většího. Je obklopen hřbitovem, severně od něj rozsáhlý farní areál s troskami hospodářských budov. Dominuje celému údolí.

Původní románský kostel pochází z 12. století. Goticky přestavěn v 2. polovině 14. století a dalšími úpravami pak prošel v 2. pol. 17. století a roku 1855.

Pozdně románský, později několikrát přestavovaný a doplňovaný kostel. Původně součást vladyckého sídla místních šlechticů, obklopen bývalým hřbitovem. V 70.–80. letech 20. století se v okolí prováděly archeologické výzkumy, kostel stavebně zajištěn.

Goticko-renesanční trojlodní kostel z přelomu 16. a 17. století si přes pozdější zásahy zachoval stylově čistou podobu. Na místě předchůdce ze 14.–15. století postaven jako farní kostel poddanského města, se sousedním zámkem spojen krytou chodbou.

K původně románské lodi z poloviny 13. století byly přistavěny severní kaple (na počátku 14. století), presbytář (kolem 1375) a sakristie (před koncem 14. století). Věž na místě původní je z roku 1837. Kostel restauroval J. Mocker v letech 1880–81.

Kostel vznikal postupně mezi lety 1477 a 1606. Představuje přechod od pozdní gotiky ke goticko-renesančnímu stylu sakrálních památek v českém, zejména protestantském prostředí. Interiér je zaplněn plastikami ve stylu saské renesance.

V jádru románský jednolodní farní kostel, snad z přelomu 12. a 13. stol. s pozdně gotickým polygonálním kněžištěm a renesanční hranolovou věží. Barokně upraven r. 1723, další úpravy v 19. a počátku 20. stol. Vnitřní vybavení pochází z 19. století. Kolem kostela je starý hřbitov s cennými náhrobky.

Kostel sv. Jakuba Většího v Pomezí nad Ohří románského původu přestavěn do barokní podoby koncem 18. století. Po 2. světové válce zchátral, opraven po r. 2000. Nyní filiální ve farnosti Cheb bez pravidelných bohoslužeb.

Kostel pochází z doby kolem roku 1547. Jednolodní stavba s presbytářem trojboce ukončeným a se dvěma barokními bočními kaplemi po stranách lodi. Nad presbytářem osmiboký sanktusník s lucernou. Střecha věže je jehlancová. Zapsán do seznamu kulturních památek r. 1964.

Kostel sv. Jakuba Většího na Prusínách je doložen od r. 1366. V r. 1722 byl barokně přestavěn Fr. Max. Kaňkou na základě závěti hraběte Adama Jindřicha ze Steinau, majitele Nebílov, který je tu pohřben. Z pův. stavby pochází především věž se zvony, vnitřní vybavení převážně z 1. poloviny 18. stol.

Kostel sv. Jakuba Většího doložen jako gotický v pol. 14. stol., zásadně přestavěn barokně v letech 1707-1710 zásluhou J. A. Michny z Vacínova a jeho španělské manželky. Z vybavení vyniká hlavní oltář v podobě jeskyně podle vzoru z Compostelly a kazatelna ve tvaru otevřené velrybí tlamy.

Dominantní novorománský kostel ve Světlíku vyrostl v letech 1872–4 na místě starší stavby, ze které snad převzal část konstrukcí. Stylově jednotná je i brána hřbitova, který jej obklopuje. Severně pod ním velká barokní fara.

Gotický kostel z pol.17. století, stojící na starší stavbě, r. 1845 vážně poničen požárem a r. 1848 částečně stržen. V l. 1853–65 byl znovu vystavěn podle plánů Ing. Ant.Vacha z Pardubic. Ve věži nejstarší poličský zvon Medián, z r. 1511 a je zde rodná světnička skladatele B. Martinů.

Existence kostela v Louchově je doložena k roku 1352. Prošel zřejmě pozdně gotickou úpravou, kolem roku 1720 byl prodloužen k západu. Od roku 1945 chátrá, v současné době v havarijním stavu, vnitřní zařízení odcizeno nebo zničeno.