Výsledky hledání míst

Na místě kaple s divotvorným obrazem Panny Marie byl v letech 1736 – 1738 postaven velký barokní kostel. Naposledy opraven poč. 20. stol., po roce 1945 zchátral, poč. 21. stol. opakovaně devastován. Od roku 2006 probíhá postupná obnova kostela i poutní tradice.

Kostel slouží jako poutní místo a konání procesí. Stojí na místě gotické poutní kaple o níž není znám rok založení.První zmínka o kapli je z roku 1592.Velká přestavba proběhla v druhé polovině 18.stol. 9.10.1999 vysvěcena soška Květnovské Madony.

Poutní kostel z 1. poloviny 18. století u "zázračného" pramene, vzniklý přestavbou o málo starší kaple.

Raně barokní kostelík s rodinnou hrobkou nad Vojnicemi byl postaven roku 1687 Václavem Markvartem z Branišovic. Dodnes je majetkem vlastníků místního zámku, proto je velmi omezeně přístupný. Slohově jednotné vnitřní vybavení z konce 17. století.

Kostel na někdejším morovém hřbitově postaven v letech 1682–1684. Ambit postaven r. 1776, poslední úprava r. 1881 (Fr. Schmoranz). Dnes hlavní přeloučský hřbitov, několikrát rozšířený. Kostel slouží pro pohřební obřady, jinak nepřístupný.

Významné mariánské poutní místo založil roku 1684 Julius Sasko-Lauenburský, stavbu dokončila roku 1723 jeho dcera Anna Marie Toskánská. Stavba kolem dvou nádvoří zahrnuje kostel, zvonici, arciděkanství, tříramenný ambit se sedmi kaplemi a hřbitov.

Barokní kostel ve frontě kežmarského Hradního náměstí vystavěný kolem r. 1654 řádem Paulínů. Po požáru v r. 1741 byl přestavěn do současné podoby.

Mimořádně hodnotná barokní stavba na půdoryse elipsy z let 1710–15 vystavěná F. Hasslerem na místě starší hrázděné kaple z 16. století. Kostel vykazuje prvky hornoslezského uměleckého vlivu. V interiéru hodnotné fresky F. Nabotha a J. K. Handleho.

Původní gotický kostel sv. Václava připomínán již r.1352, r.1424 pobořený husity. Roku 1609 postaven nový kostel v renesančním stylu, přestavěný barokně r.1723. Tehdy přistavěna věž a kostel získal současnou podobu.

Původně protestantská motlitebna z let 1600–1605, vystavěn Kryštofem Maušvicem z Armenruhe. V interiéru manýristická výmalba, ne zcela odkrytá. Pod presbytářem hrobka, kde jsou pochováni členové rodů Nostitz-Rienek.

Pozdně barokní kostel z l. 1790–92, postavený na místě dřevěné kaple z r. 1787. Zařízení ve stylu lidového baroka a klasicismu.

Kostel z doby po roce 1300, 1498 přestavěn na hradní kapli, obnoven v roce 1786. Restaurován v roce 1907 a na počátku 21. století.

Goticko-renesanční hřbitovní kostel z roku 1609. Úpravy v 18. stol. (přistavěny sakristie, oratoř, kaple sv. Rozálie v západním průčelí) a 1872 (klenba presbytáře podtažena cihlovými žebry, zvýšení věže). Po roce 2000 postupná oprava, dnes pravoslavný.

Současný kostel Nejsvětější Trojice pochází z roku 1776. V průčelí kostela vyzdvižena hranolovitá věž. Vchod do kostela podvěžím. Zařízení kostela je převážně rokokové.

Původně klášterní kostel františkánů byl postaven před polovinou 13. stol. Pozdně románská stavba stála v místech dnešní hlavní lodi. Gotický presbytář a věž 1371–81, před 1385 jižní kaple sv. Barbory. Rozsáhlý soubor pozdně gotické plastiky.