Výsledky hledání míst

Vodárna z roku 1913. Technická součást areálu sanatoria. Vedl odtud vodovod k hlavní budově. Drobná stavba obdélného půdorysu s valbovou střechou. Romanticky pojaté průčelí z kamenných kvádrů. Stavba ovlivněná doznívajícím historismem. Nyní již jako vodárna neslouží. Veřejnosti nepřístupná.

Předpokládá se, že tvrz založili ve 2. polovině 14. nebo počátkem 15. století Pannewitzové. Ve 3. čtvrtině 16. století byl vybudován renesanční zámek. Po třicetileté válce byl majetek rodu Pannewitzů za podporu protestantismu zkonfiskován a zámek se stal sídlem správce statku. Později upravován.

Renesanční panský dům s dvorem vznikl koncem 16. stol. V době, kdy se panství stalo majetkem rodu von Herberstein, budova sloužila jako sídlo správy panství. Ve 2. polovině 18. stol. došlo k barokní přestavbě. Poslední přestavba proběhla počátkem 20. stol. V současnosti slouží jako obytný dům.

Staré bělidlo, dějiště Babičky Boženy Němcové, malebná chaloupka u mlýnského náhonu a Viktorčina splavu v Babiččině údolí, je přístupná jako muzejní expozice během turistické sezóny.

Zámeček postavený v novogotickém stylu s členitým přízemím a vysokou věží je situován na rozhraní rozlehlého anglického parku a lesní obory s daňky. V současnosti je veřejnosti nepřístupný.

Původně renesanční dům čp. 2 sloužil jako sídlo děkanského úřadu. První písemná zmínka o něm je z r. 1559. V roce 1572 dům vyhořel. Současná podoba budovy – včetně loubí – pochází z přestavby v 17. století.

Barokní děkanství z r. 1753 nechal vybudovat děkan Jan Tomáš Berghauer. Stojí na místě starších děkanských rezidencí. R.1760 poškozeno výbuchem střelného prachu, opraveno r. 1771. Na počátku 20. stol. byly ve zdivu budovy objeveny fragmenty předrománské baziliky sv. Vavřince z 1. pol. 11. století.

Budova tzv. starého fojtství, resp. budova výminku bývalých hospodářů z konce 18. století. Hlavní obytná budova fojtství byla roubená a do dnešní doby se nedochovala. Z hospodářského zázemí fojtství se dochovala roubená polygonální stodola z 1. pol. 19. století.

Renesanční budova jednoho z prvních gymnasií v Německu (tehdy ovšem v zemích Koruny české) vznikla v letech 1571–86 na místě někdejší johanitské komendy u Jánského kostela úsilím žitavského měšťana Nikolause von Dornspach.

Zámek, původně fojtství, postavený zřejmě před rokem 1685 Kryštofem Loserthem. Od roku 1730 v majetku Bartelů, za nich barokně upraven. V letech 1894 až 1945 patřil rodině Langerů. Od roku 1945 v majetku státu.

Zámek byl přestavěn ze starší tvrze v l. 1726–33 pány z Deblína. Krátce po r. 1843 byli provedeny klasicistní úpravy. Po F.J. z Deblína, zavražděném r. 1784, měl panství v pronájmu a od r. 1806 v držení J.P.Flink který zde zřídil textilní továrnu.

Zámeček, jehož stavitel je neznámý stejně jako datum jeho výstavby, je poprvé zachycen na mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768. Po roce 1800 jej získal Josef Heller, jehož rod vlastnil zámek až do 20. let 20. století. V 90. letech přešel do soukromých rukou.

Zámek vznikl přestavbou got. tvrze, postavené před r. 1384 Vilémem ze Staré u starší tvrze (snad 13. stol., postav. Arnoštem ze Staré). V l. 1571-73 přestavba sídla Jiřím Pruskovským z Pruskova na renes. zámek. Opraven v 2. pol. 20. stol. Od r. 2007 rodiny Sukových, opraven a přístupný od r. 2008.

Na místě Starého proboštství je r. 1623 uváděna ohrazená vinice s letohrádkem, majetek Jana Kapouna z Karlova. R. 1712 zde nechal děkan Matěj Macht z Löwenmachtu vybudovat rezidenci. V budově se dochovaly, místy ve fragmentech, fresky Jana Ferdinanda Sochora (1686–1767). Dnes je zde mateřská škola.

Část areálu biskupského domu postaveného před r.1060. Po požáru v pol. 12. stol. dům rozšířen, upraven v gotice i renesanci. Dnešní podoba je raně barokní z pol. 17. stol. podle projektu Francesca Carratiho.