Výsledky hledání míst

Větrné kolo z 90. let 20. stol. bylo po zničení větrem obnoveno podle originálu bořetickou kovodílnou „Manex“ a zablokováno, aby se ve větru netočilo. Slouží jako technická zajímavost.

Větrné kolo z r. 1910 ve Višňovém je ojedinělá technická památka. Sloužilo k čerpání pitné vody pro místní velkostatek a okolní domy, v provozu do r. 1948. Od r. 1958 je chráněno též jako kulturní památka.

Menhir zvaný Větrný kámen stojí ve spodní části údajné pravěké svatyně staré několik tisíc let, kde se provádělo věštění počasí a lidé se zde harmonizovali s živou přírodou.

Větrný mlýn byl postaven nejpozději před r. 1875. V r. 1927 objekt koupil Zikmund Desfours-Walderode, který jej přebudoval na rozhlednu. V r. 1949 ji zničila vichřice a od té doby chátrala, až byla v 70. letech 20. stol. stržena. Ještě někdy kolem r. 2010 zde byly patrné zbytky zdí.

Větrný mlýn holandského typu z roku 1853 na návrší nad vsí Poruba, částí městyse Hustopeče nad Bečvou. Nyní obestavěn budovami velkokapacitního vepřína.

Větrný mlýn postavený v roce 1842. Naposledy funkční v roce 1946, poté chátral až v roce 1964 byla opravena křídla a mlýn byl ještě jednou spuštěn. Poté byl opuštěn. Od roku 1973 je mlýn kulturní technickou památkou.

Větrný mlýn, zvaný Raabův byl postaven r. 1810. R. 1929 se stal majitelem Jan Raab. R. 1953 se dostal do majetku rodiny V. Jaroně – ještě tehdy byl plně funkční. R. 1973 byl pod Správou zámku v Hradci nad Moravicí ve velmi špatném stavu, r. 1974 byl opraven a zachráněn členy JZD z Kravař.

Zděný mlýn holandského typu z r. 1875. Zdivo je z cihel. Mlýn je volně přístupný. Zachované mlecí zařízení ve mlýně již není.

Mlýn zřejmě postavil před r. 1858 Josef Kala, který zemřel v r. 1866 při epidemii cholery. V r. 1888 měl mlýn vyhořet. Později sloužil jako dům rodině Šamalíkově. Po 2. světové válce mlýn zchátral. Donedávna byl na místě pouze drobný pahrbek. Dnes jsou odkryty asi jeden metr vysoké zbytky zdí.

Novodobá replika menšího větrného mlýna, které stávaly v obci a okolí.

Na kopci Křížový vrch stával v první polovině 20. století dřevěný větrný mlýn německého typu.

Zřícenina drobného větrného mlýnku zvaného větřák jakých v kraji bývalo plno. Tento malý větrný mlýnek byl tvořen drobnou zděnou spodní částí, nad kterou bývalo kolo opatřené lopatkami. Větřáky sloužily jako drobní pomocníci při mletí.

Vetruše, místo opředené mnoha pověstmi o místě bývalého ústeckého hradu bylo nejspíše jen městským popravištěm. Dnes zde stojí nově zrekonstruovaný objekt s vyhlídkovou věží, postavený r. 1897 Ústeckým horským spolkem podle projektu Alwina Köhlera.

První zmínka o hradu z r. 1234. Později sloužil jako vězení pro odpůrce Přemysla Otakara II. Ve 13. a 14. st. rozšiřován. Utrpěl obléháním Švédy roku 1645, dobyt však nebyl. V polovině 18. st. dostal hrad svou nynější podobu.

Město významné již v 6. stol. V 15. stol. přestavěn palác v luxusní renesanční sídlo. Palác od 19. stol. používán jako vládní budova. Úpravy dokončeny v r. 1985. Přístupný veřejnosti. V paláci sídlí Národní galerie Marche. Přístupná podzemní síť paláce.