Výsledky hledání míst

Kamenná rozhledna o výšce 10 m byla postavena r. 1801 v podobě romantické umělé zříceniny hradu jako součást zámeckého anglického parku, který dal založit kolem r. 1800 hrabě Eduard Collalto (arch. Anton Ortner). Po zkonfiskování majetku Collaltů r. 1946 rozhledna zchátrala. Nejstarší rozhledna ČR.

Zřícenina hradu ze 13. stol. vystavěná trenčanským županem Báš Hunt-Poznanovským. V 16. stol. renesančně upravován rodem Zayo z Čemeru. Zanikl v 19. stol. po nájezdech Hurbanovských povstalců.

Královský hrad poprvé zmiňován v roce 1261. V roce 1264 dobyt králem Bélou IV. v bojích se synem Štěpánem V. V letech 1429-1526 v držení rodu Paloczi. Od roku 1527 patřil Petru Perenyi. Rekonstruován naposledy v roce 1533, vzápětí ale pustý.

Pozůstatky vápenky, zřízené v první polovině 19. století majitelem panství hrabětem Buquoyem jiozápadně od městečka. V provozu do počátku 20. let 20. století. Dochovány dvě polygonální pece a trosky dalších budov.

Pec na pálení vápna postavená kolem roku 1920 byla v provozu asi do roku 1925. Pec je významnou technickou památkou dokumentující tradiční způsob drobné regionální výroby.

Hrad Vartnov se poprvé připomíná až roku 1377, archeologické nálezy vznik hradu datují na počátek 14. století. V roce 1474 dobyt a již nebyl obnoven. Jeho pozůstatky odkryl meziválečný archeologický výzkum.

Zbytky opevněného sídla, snad nedostavěného hrádku, v pramenech zmiňovaného jako Velenice. Na klesajícím konci úzké ostrožny dochovány zbytky přízemí hranolové stavby a úzký, do podloží vytesaný sklípek.

Zřicenina hradu, který založil Přemysl Otakar II., od něhož jej získal Čéč z Budějovic. Za Václava II. ho r. 1283 získali páni z Michalovic, kteří ho drželi až do r. 1387. Po r. 1487 opuštěn Vokem z Rožmberka a jako pustý se připomíná již v roce r. 1541. V l. 2011-2012 vybudován nový dřevěný most.

Zřícenina královského hradu. Založen před rokem 1316, kdy byl hrad Půtovi z Frýdlantu zastaven Janem Lucemburským. Před rokem 1500 pozdně goticky přestavěn, další úpravy v polovině 16. století. Roku 1658 pobořen. Zřícenina poškozena lomy, rozebírána na materiál.

Hrad poprvé zmiňován v roce 1323. Majetkem Šošovců až do zániku v 17. stol. V letech 1451-1459 v rukou bratřického vojska. Během mocenských bojů o uherský trůn dobyt v letech 1556 a 1558. Zbořen císařským vojskem v roce 1673. Poté zdroj stavebního materiálu pro farní kostel a zámek.

Mlýn zřejmě postavil před r. 1858 Josef Kala, který zemřel v r. 1866 při epidemii cholery. V r. 1888 měl mlýn vyhořet. Později sloužil jako dům rodině Šamalíkově. Po 2. světové válce mlýn zchátral. Donedávna byl na místě pouze drobný pahrbek. Dnes jsou odkryty asi jeden metr vysoké zbytky zdí.

Zděný mlýn holandského typu z r. 1875. Zdivo je z cihel. Mlýn je volně přístupný. Zachované mlecí zařízení ve mlýně již není.

Zřícenina drobného větrného mlýnku zvaného větřák jakých v kraji bývalo plno. Tento malý větrný mlýnek byl tvořen drobnou zděnou spodní částí, nad kterou bývalo kolo opatřené lopatkami. Větřáky sloužily jako drobní pomocníci při mletí.

Sídlo, z kterého dnes je zřícenina, vyrostlo v původním dominiu záhy zaniklého hradu Bukova, které rod pánů z Víckova získal patrně věnem. V r. 1340 se po hradě píše Bernard z Víckova. Pravděpodobně byl hrad opuštěn už v první čtvrtině 15. st.

Hrad vznikl asi v polovině 13. století. Sloužil k ochraně jižní části opavského knížectví. Roku 1648 ho nechal slezský zemský velitel Gonzaga vyhodit do povětří. Hrad byl ponechán svému osudu, zpustl a změnil se ve zříceninu.