Újhely

Oválný vrchol hradního kopce umožnil stavbu hradu o délce přibližně 150 m a šířce nanejvýš 40 m. Obvodová hradba uzavírala dvoudílný hrad. Na jihovýchodním konci stálo jádro hradu, v severozápadní části bylo předhradí. Na straně předhradí je hradní kopec spojen hlubokým sedlem se sousedním kopcem Sátor hegy (Stanová hora). Předhradí proto chránilo jádro hradu proti tomuto jedinému vážnějšímu směru útoku. Jádro hradu bylo od předhradí odděleno ve skále vysekaným příčným příkopem. Nad ním stál také napříč hradní palác. Ve střední části byl branský průjezd. Byl odkryt práh vnitřního portálu brány a přízemní části jeho ostění. Ve východní zdi (nalevo při vstupu) byly dvě sedilie. Zbyly z nich pouze vodorovně uložené kamenné články lavic. Mezi nimi byl portál, který umožňoval vstup z průjezdu do východní místnosti paláce. Zde byla při vykopávkách odkryta hluboká, ve skále vyhloubená jáma. Ta mohla sloužit jako cisterna na dešťovou vodu nebo ke skladování potravin. Jáma byla uvnitř paláce a patrně pod dřevěnou podlahou přízemní místnosti. Na východním konci měl palác druhé krátké křídlo. Na základě starších vyobrazení hradu se předpokládá, že na jižním konci hradního jádra stála válcová věž. Ta dnes není na povrchu patrná, její přízemí bude patrně v brzké budoucnosti odhaleno. Mezi palácem a věží bylo hradní nádvoří. Během vykopávek byl nalezen kamenný článek s letopočtem 1533, patrně z doby poslední rekonstrukce hradu. První hradní brána stála v jižní části předhradí poblíž jádra hradu. Měla podobu čtverhranné branské věže. Při archeologickém výzkumu byla odkryta její severní zeď. Průjezd se ve věži lomil v pravém úhlu a ústil do předhradí v západním průčelí věže. Předhradí se směrem k severozápadu postupně zužovalo a nakonec mírně klesalo k trojúhelné věži. Ta sloužila jako ostrý břit celého hradu, namířený proti sedlu pod hradem. Archeologický výzkum odkryl její dobře dochované přízemí. Dosud stojí celá delší východní zeď a krátká jižní zeď. V krátké zdi je vstupní půlkruhový portál s ostěním. Druhá delší strana věže je patrná již jen náznakově. Trojúhelné věže použité jako břity v čele uherských hradů jsou prvkem hodným pozornosti. Měly je také hrady Vinné, Uhrovec a Hradová (Košický hrad). Dobře dochovanou věž tohoto tvaru má hrad Boldogkö. Mezi branskou věží a trojúhelnou věží stála při západním úseku hradby třetí věžová stavba obdélného půdorysu. Při archeologickém výzkumu bylo odkryto její trojprostorové přízemí. Před hradbu věž nevystupovala..

Valoni (z dnešní Belgie) přišli do oblasti na pozvání uherského krále po tatarském vpádu v roce 1241. Domácí obyvatelstvo totiž tento útok do značné míry nepřežilo. Hrad v té době sloužil především jako refugiální pevnost. V roce 1261 získala osada pod hradem postavení města. Původní osada Sátor-alja (Pod stanem, jméno odvozeno od tvaru okolních kopců) byla zničena při tatarském útoku v roce 1241. Noví osadníci říkali městu Új hely (Nové místo/město), odtud dnešní jméno Sátoraljaújhely (Nové místo/město pod stanem). Ispan Mihaly v té době získal od Štěpána V. povolení bydlet v severní věži hradu. V listině se uvádí, že o zbytek hradu a o hradní cisternu se musí podělit s Valony. Hrad byl zpočátku znám také jako Patak (Potok), což bylo jméno celé oblasti. Mnohé zdroje proto dnes kladou hrad Patak do nedalekého Sárospataku, tam ale dosud nebyl žádný hrad ze 13. stol. nalezen. Hrad byl i nadále královským majetkem. První zdokumentovaný útok na hrad nepřišel od Tatarů, ale od uherského krále Bély IV. V letech 1264–1266 probíhala válka mezi Bélou IV. a jeho synem Štěpánem V. Štěpán se stal králem východních Uher. Béla IV. hrad oblehl a dobyl v roce 1264. Na hradě se schovávala Štěpánova žena s dětmi. Béla IV. se jich po dobytí hradu zmocnil. Karel I. Robert (1308-1342) hrad věnoval nejprve Jiřímu Baksovi a poté Jánoši Babonicovi. V roce 1334 je hrad poprvé uváděn pod jménem Újhely. Po smrti Jánoše Babonice se hrad vrátil do královského držení. Kolem roku 1390 získal Miklós Perenyi od krále Zikmunda královská města Patak a Újhely i s hradem. V období 1429-1526 držel hrad rod Paloczi. Posledním členem rodu byl Antal Paloczi, který zahynul v bitvě u Moháče v roce 1526. Od roku 1527 jej vlastnil Petr Perenyi. V roce 1528 byl hrad během bojů s vojsky Jana Zápolského obležen císařským vojskem Ferdinanda I. Habsburského. Hradní posádka se nakonec vzdala. Petr Perenyi je předpokládaným zakladatelem hradu v Sárospataku. V únoru 1534 totiž sepsal na hradě Újhely listinu, v níž žádal městskou radu v Košicích o zedníky na stavbu v Sárospataku. Ostřihomský arcibiskup Miklos Olah napsal v roce 1536, že hrad byl dobře opevněn. Vzápětí byl ale poškozen ve válkách s císařským vojskem. Petr Perenyi měl nový hrad v Sárospataku a hradu Újhely pak již nevěnoval pozornost. V letech 1538, 1546 a 1548 je hrad zmiňován jako pustý. Během 2. světové války tu probíhaly intenzivní boje. Z té doby byla nalezena kulometná hnízda, různé náboje a šrapnely..