Turniansky hrad

K věži zezadu přiléhal dvorek, obehnaný silnou zdí se zaobleným nárožím. Palác o rozměrech 16 x 11 m na jihovýchodním konci plochy hradu se blíží podobě rozložité věže. Jeho poměrně slabé zdivo z vnější strany posilují oblé pilířky; palác odpovídá době pokročilého 14. století. Palác byl s hlavní věží spojen hradbami, mezi kterými bylo podlouhlé nádvoří. Ještě v období středověku byl palác rozšířen o část, která byla vně obvodové hradby - možná byla napojena na parkán před severovýchodní hradbou. Krátce před polovinou 16. století byl hrad pod hrozbou tureckého útoku nově opevněn - na jižní straně bylo vystavěno nové opevnění s trojicí oblých bašt. Část hradu s budovami východně od brány byla vybudována zřejmě v pokročilém 16. století, Tehdy zřejmě na severozápadě vznikl i mohutný podkovovitý torion se zdmi místy až 5m silnými, jehož děla spolehlivě pokrývala prostor na hřebeni před hradem.

Předpokládá se, že hrad vybudovali synové Jana z Torny, kteří dostali r. 1357 od krále povolení ke stavbě hradu. Toto povolení dostali za zásluhy při obraně země v době tatarského vpádu. Rod Tornajovců (Turnianských) se zde ovšem vyskytuje již v poslední čtvrtině 13. století. Hrad zřejmě nebyl postaven jako novostavba, ale šlo o přestavbu staršího hradu, který mohl být vybudován po zrušení královského dvorce někdy v polovině 13. století (dobu založení hradu s jistotou určí až archeologický výzkum). Roku 1406 rod Turnianských vymřel po meči a hrad připadl králi Zikmundovi Lucemburskému. Ten ho roku 1409 směnil za jiný hrad se Štefanem Šafárem z Branče. Roku 1435 se král pokusil tehdejším majitelům hrad z formálních důvodů odebrat, ale k vyhnání Štěpánova syna došlo kolem roku 1448, kdy hrad obsadili bratříci Jana Jiskry z Brandýsa. V jejich moci byl hrad do roku 1458, kdy bratříky vyhnaly oddíly ostřihomského arcibiskupa Jana. Ten si hrad ponechal do r. 1476, kdy jej odkoupil Imrich Zápolský ze Spiše, který hrad vlastnil do roku 1531. Jeho žena Uršula pocházela z rodu Bebekovců, v jehož držení hrad následně byl, a zřejmě právě Bebekovci nechali postavit v letech 1540 - 1550 renesanční okruh opevnění (v této době František Bebek nechal vybudovat opevnění nedalekého rodového hradu Krásná Hôrka i vzdálenějšího Fiľakova). Přes nové opevnění byl hrad dobyt císařským vojskem generála Schwendiho, který poté hrad kratší dobu držel. Bebekové r. 1567 ve vyhnanství vymřeli po meči. Majitelé hradu se poté poměrně rychle střídali. V 17. století hrad patřil do linie pohraničních hradů, tvořící protitureckou pevnostní soustavu. K roku 1652 se uvádí protichůdné údaje - zatímco v Encyklopedii slovenských hradů se píše, že hrad toho roku odolal tureckému útoku, v Soupisu památek na Slovensku je naopak informace, že hrad byl tehdy Turky dobyt a městečko bylo vypáleno. V letech 1678 - 1685 byl hrad čtyřikrát dobyt - střídavě povstalci a císařským vojskem. Při posledním dobytí r. 1685 byly pobořeny hradby, aby se hrad již nemohl stát útočištěm povstalců. Roku 1848 hrad, na kterém byla vojenská posádka, vyhořel, a od té doby postupně chátral.