Výsledky hledání míst

Románský kostel snad z počátku 13. století, později doplněný gotickorenesanční věží a renesanční předsíní a barokně upravený.

Zachovalý kostel z 1. pol. 18. stol. Iniciátorem stavby byl opat Václav Vejmluva. Projekt vypracoval v roce 1714 Jan Santini, který využil lodi a věže starého gotického kostela.

Barokní kostel sv. Petra a Pavla postavený v letech 1756-1763. Vysvěcen byl r.1763. Od roku 2005 postupně restaurován.

Původně románský kostelík z r.1267. Ve 13.stol. přistaven presbytář, v r. 1720 loď a v r. 1850 věž. Na zdejším hřbitůvku jsou pochovány významné osobnosti z Bělohradu. Kolem návrší je křížová cesta.

Bývalý farní kostel Starého Oseka byl postaven jako barokní novostavba v letech 1751–55. Nahradil původní objekt, pocházející pravděpodobně ze 13. století. V posledních desetiletích je trvale uzavřen a chátrá. Obklopují ho zbytky hřbitova.

Kostel v Cizkrajově byl postaven po roce 1500 slavonickým mistrem Jörgem Estreicherem ve slohu jihočeské pozdní gotiky. Součástí areálu je hřbitov a barokní fara, spojená s kostelem krytým mostem.

Monumentální neogotický kostel sv.Petra a Pavla z let 1854-9, stojící na místě kostela stejného zasvěcení z poloviny 14.století.

Součást výjimečného kaplického areálu dvou těsně sousedících kostelů. Farní kostel vznikl zřejmě ve 14. století, když původní kostelík nepostačoval potřebám města. Kostelní věž je snad původní obrannou zvonicí kostelního areálu.

Místo, kde od poloviny 14. stol. stával farní (později filiální) kostel sv. Petra a Pavla, označené pískovcovým památníkem z roku 1902. Kostel byl připomínán r. 1354. V l. 1706–21 barokně přestavěn, v r. 1816 a 1900 byl pro havarijní stav zbořen.

Původně pozdně románský kostel ve Volenicích prošel gotickou a renesanční přestavbou. Pozdně barokní západní věž a jižní předsíň jej dotvořily na přelomu 18. a 19. století. Roku 1909 byl zrekonstruován podle projektu Kamila Hilberta.

Původně rokokový kostel z let 1787–89 sloužil potřebám malé horské obce Tanvald. Nehledě na novorenesanční přestavbu v letech 1889–90 zůstal vzhledem ke své poloze mimo dosah většiny nového města, slouží převážně jako hřbitovní.

Novogotický kostel z režných cihel, doplněných bíle natřenými kamenickými články s mohutnou východní věží, dokončený roku 1903, sloužil kazatelské stanici, od r. 1929 farnímu sboru augšpurské německé evangelické církve. Roku 1945 připadl Církvi čs. husitské, která ho po r. 1990 zrestaurovala.

Kostel, r.1329 postoupen Janem Lucemburským křížovníkům s červenou hvězdou (ve správě řádu do dneška). Vypálen za třicetileté války. R. 1656 přistavěna věž (sloužila též jako strážní). V l. 1702–1715 kostel barokně přestavěn (stavitel F. Fortini). V l. 1973–1976 instalováno šest nových zvonů.

Původní středověký kostel sv. Petra a Pavla z 13. století nahrazen r. 1733 barokní novostavbou, věž přestavěna a výrazně zvýšena r. 1899. V současnosti je věž vybavena elektronickou zvonkohrou. Kolem kostela se nachází hřbitov, ohrazený zdí s kamenným portálem se sochou Panny Marie z r. 1733.

Původně románský kostel postavený kolem roku 1240, snad za účasti strakonické huti. Presbytář pochází z 1. poloviny 14. století, loď byla roku 1515 zaklenuta sklípkovou klenbou. Vnitřní zařízení pochází z doby kolem roku 1760. Obklopen funkčním hřbitovem.