Výsledky hledání míst

Na místě starší stavby, ze které snad pochází věž v ose západního průčelí, byl v letech 1735–43 postaven velký pozdně barokní jednolodní kostel. Původně byl obklopen hřbitovem, u jehož jižní zdi stojí bývalá fara.

Novorenesanční kostel v Nížebohách byl postaven v letech 1877–1879 podle projektu Antonína Barvitia. Svěcen r. 1883, obklopen bývalým hřbitovem. Pozoruhodná dominanta vsi na úbočí nad údolím Ohře.

Pozdně barokní kostel ve Zlaté Olešnici nahradil roku 1775 starší dřevěnou stavbu. Jednolodní stavba s hranolovou věží v ose západního průčelí je vzhledem k terénní konfiguraci postavena na velmi strmém svahu nad centrem obce.

Pozdně románský kostel z doby kolem roku 1240 byl přestavěn koncem 17. století (klenba lodi). V letech 1728–30 přistavěny boční kaple. Většina zařízení z II. poloviny 18. století, několik náhrobků ze 16.–19. století. Areál kostela a hřbitova opraven na přelomu 20. a 21. století.

Kostel vystavěn roku 1788 v pozdně barokním stylu. Původně kostel farní, nyní patří pod farnost Šternberk. Před kostelem kříž s plastikou Piety z r. 1872, mobiliář kostela z konce 18. a z 19. století

Počátky domoušického kostela jsou nejasné, existoval nejpozději ve 14. století. Současná stavba vznikla (snad s užitím starších konstrukcí) roku 1754 ve formách rustikalizovaného baroka. Z II. poloviny 18. století pochází i vnitřní zařízení. Hlavní objekt kostelního areálu (dále hřbitov a zvonice).

Stáří kostela v obci, poprvé připomínané roku 1381, je nejasné. Technika stavby zdí lodi vede k domněnce o jejím vzniku na přelomu 13. a 14. století. Současný vzhled výsledkem přestavby cca 200 let poté, presbytář a sakristie z 18. století.

Původně farní kostel vsi Stusyně vznikl zřejmě kolem poloviny 12. století. Gotický presbytář z poloviny 14. století, dnešní podoba snad koncem 17. století. Po zániku vsi za třicetileté války slouží jako hřbitovní pro nedaleké Kněžice.

Původně gotický farní kostel klášterního městečka, obklopený hřbitovem, u jehož obvodové zdi (snad původně opevnění) stojí fara. První zmínka 1402. V pol. 18. stol. barokní přestavba, spojená s obrácením orientace. Opraven po požáru 1856–57, další opravy 1888 a 1981–82. Dnes kulturní síň.

Údajně nejstarší vejprtský kostel vznikl zřejmě v polovině 16. století. Později fungoval jako hřbitovní, v době stavby nového farního kostela zastával jeho funkci. Po zrušení hřbitova roku 1908 bez využití, po roce 1945 zchátral. V majetku města, od roku 2000 probíhá oprava na kulturní síň.

Kostel postaven r. 1340 jako gotická svatyně sv. Ludmily, upraven v 16. a 17. stol. barokně a zasvěcen sv. Martinovi, zrušen r. 1783. Budova prodána r. 1827 a využívána k hospodářským účelům. Kostel obnoven r. 1926, objeveny vzácné středověké malby z doby Karla IV.

Pseudorománský kostel s barokní věží přistavěný k původní románské rotundě z 12. století, která nyní slouží jako presbytář.

Původně románský kostel postavený před rokem 1187 v osadě, rozdělené ve 13. století staroměstskými hradbami. Ty se těsně přimkly ke kostelu, což mu dalo přízvisko. Ve II. polovině 15. století přistavěny boční lodi, po zrušení 1784 přestavěn na obytný dům. Obnoven pro evangelíky K. Hilbertem 1905–06.

Kostel sv. Martina, Cyrila a Metoděje je ojedinělá puristická stavba postavená v letech 1927-1928 podle projektu architekta Antonína Mendla. Zvonice stojí oddělena od samotné jednolodní stavby kostela. Areál kostela je od roku 2000 chráněn jako kulturní památka.

Gotický kostel sv. Matěje prvně připomínán r. 1356 jako farní. Barokně upraven v 18. stol. za Henigarů, kteří též r. 1796 připojili k závěru kostela pozdně barokní pohřební kapli sv. Kříže. Věž o výšce 36 m přistavěna r. 1859, věžní hodiny z r. 1911. Exteriér opraven v letech 1999-2001.