Výsledky hledání míst

Barokní budova, která nahradila starší dřevěné děkanství, byla postavena v roce 1736. Fasáda budovy byla přestavěna na konci 19. století. Kamenný portál s reliéfem Sv. Rodiny byl vytvořen roku 1740.

Pozdně goticko-renesanční budova, přestavěna za Jiřího Bořity z Martinic, snad v 80. letech 16. století. Za Jaroslava Bořity z Martinic povýšena na děkanství. V poschodí se zachoval vzácný táflovaný strop, malovaný temperou, z počátku 17. století.

Budova děkanství v Hostinném z r. 1525. V r. 1555 ji poničil požár, obnovena a renesančně přestavěna r. 1578. Pozdně renesanční přestavba r. 1610 od italského stavitele Carla Valmadiho. Zachována bohatá sgrafitová výzdoba.

Původně patrová gotická budova – sídlo johanitských farářů – byla jednoduše upravena v 18. století a znovu po požáru v roce 1811. S památkově chráněnou budovou děkanství sousedí budova děkanské knihovny, jejíž součástí je kaple Růžencového bratrstva. S farním kostelem je budova propojeno chodbou.

Děkanství bylo postaveno v letech 1728–35 podle návrhu Giacoma Antonia Cannevala ve vrcholně barokním slohu v prostoru bývalého kláštera a městského hradu. Po požáru v roce 1784 bylo děkanství přestavěno v jednodušším, pozdně barokním slohu. V této podobě se budova dochovala prakticky dodnes.

Pozdně barokní farní budova jižně od kostela Nanebevzetí Panny Marie. Původem pozdně gotická z 15. století, barokní úpravy v roce 1720. Hospodářské budovy převážně z 19. století. Prostor dvora ohraničen ohradní zdí s bránou a brankou. Při severní zdi výklenek se sochou sv. Prokopa z roku 1736.

Pozdně klasicistní jednopatrová budova děkanství pochází z první poloviny 19. stol. Doklad vysoké úrovně kulturního a stavebního vývoje města. Urbanisticky významná poloha. Nárožní rozlehlá budova. Úzký průchod v nároží mezi farou a kostelem uzavírá kulisová brána. Budova zapsána do seznamu kulturních památek r. 1964.

Areál umístěn na západní straně podélné návsi. Děkanství pochází převážně z 1. pol. 18. stol. R. 1825 rozšířeno a fasáda upravena v empírovém stylu. Fasáda empírová členěná pásovou rustikou. V obytné budově zachována většina historických prvků. Zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1966.

Klasicistní jednopatrová budova děkanství z let 1783–1786. Budova náleží ke starší zástavbě. Obdélný půdorys o sedmi okenních osách. V průčelí trojosý rizalit. Nároží zdůrazňují pilastry. Klenby valené. Děkanství zapsáno do seznamu kulturních památek r. 1964.

Zděná omítaná patrová budova s rizalitem v levé části; zadní stranou připojená k městské hradbě. Původně renesanční, v 1. pol. 18. století barokně přestavěna; severní část budovy je klasicistní. V koutu rizalitu vstupní portál rámovaný ostěním s uchy a kapkami; nad ním korunovaný maltézský znak.

Na místě současných barokních budov stával po roce 1400 gotický dvorec, chráněný městskými hradbami. Po požáru v roce 1766 byla středověká stavba nahrazena barokní. Průčelí pochází z konce 18. století. Ze středověké stavby se zachovaly stavební detaily, jako jsou portálky a kamenná ostění oken.

Administrativní budova z let 1926–1929 podle projektu Jaroslava Rösslera pro Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze. Upravena v l. 1943–1944 podle projektu Ladislava Frühbauera. Na fasádě jsou sochy Julia Mařatky a reliéfy Karla Pokorného. Dnes úřad MČ Praha 7. Budova památkově chráněná od r. 1958.

Třípatrový objekt, téměř zapuštěný do terénu byl vybetonován 16.-21.8.1937. Vybaven byl protiplynovou předsíní, ubikací velitele, místností pro velitele, skladem munice, sociálním zařízením, telefonní ústřednou. Dodnes je zachován pozorovací zvon.

Dělostřelecká tvrz Bouda, dnes největší muzeum československého opevnění, byla součástí pevnostního systému budovaného v letech 1935-38.