Výsledky hledání míst

Hospodářské zázemí někdejšího panství Točník tvořil velký původně zřejmě renesanční dvůr na západním okraji obce, k němuž v 18. století přibyla mohutná sýpka. Areál poznamenala socialistická zemědělská velkovýroba, v současné době je postupně opravován.

Zemědělský dvůr stojí u silnice na severním okraji vesnice. V současné zděné podobě zachycen na mapě stabilního katastru v roce 1837. Areál dvora se skládá z mohutného patrového obytného stavení, hospodářských objektů a stodoly. Obnovená lidově barokní štuková výzdoba fasád s datací 1853 a 2020.

Chráněný (od r. 1987) rulový kaňon toku Divoké Orlice, který napříč protíná hřbet Orlických hor. Přírodní rezervace chrání balvanité řečiště, lesní porosty na svazích a louky v těsném okolí řeky. Dojem brány vytváří také silniční most.

Káznice z roku 1772. Postupně do ní byli přesunuti vězni z pevnosti Špilberk. V letech 1843–44 přestavěna dle projektu Josepha Seiferta. Za 2. sv. války ji využívalo gestapo, po roce 1948 zde byli vězněni političtí vězni. Věznice zrušena roku 1956. Poté depozitář archivu (do 2006), nyní ubytovna.

Nejrozsáhlejší realizace Jiřího Krohy v jeho boleslavském období (1912–28) postavená v letech 1923–7. Funkcionalistický prostorový koncept obaluje futuristicko-expresivní dekor. Rekonstrukce v 90. letech 20. stol., zachována část vnitřního zařízení.

Hřebčín vybudovaný v roce 1902 navazuje na tradici chovu koní pro armádu, který v Písku probíhal od roku 1811. Architektonicky zajímavý, památkově chráněný komplex budov z režného zdiva se secesními detaily.

Novorenesanční budova Moravského zemského sněmu byla postavena v l. 1875–1876 dle návrhu architektů Antona Heffta a Roberta Raschky. Po vzniku ČSR r. 1918 zde sídlil Moravský zemský výbor. V 80. l. 20. stol. byla zrekonstruována (arch. Vladimír Palla). Od r. 1992 v budově sídlí Ústavní soud ČR.

Na rozcestí silnice západně od Újezda u Skaličan roste údajně cca 400 let starý dub, zvaný Ženatý. Důvod názvu není přesně znám, odvozuje se nejpravděpodobněji od Vdané lípy, která se nacházela v jeho sousedství. Po jejím zániku byla vysazena náhradnice, takže manželský pár je opět pohromadě.

Zámek byl původně tvrzí, která byla koncem 16. stol. přebudována na renesanční zámek. Další majitelé, Seilernové, jej r. 1852 přebudovali v romanticko-historizující stavbu. Jejich majetkem byl zámek až do 20. let 20. stol. Dnes zámek v majetku obce.

Zřejmě koncem 14. stol. byla v Žeravicích založena tvrz, která je poprvé zmiňována v r. 1412. Někdy před r. 1543 byla přestavěna na renesanční zámek, který kolem r. 1800 sloužil jako ženská nemocnice, poté jako panská sýpka. Od r. 1933 v majetku obce, později začal sloužit jako škola.

Žermanický lom – přírodní památka – představuje v okolní kulturní krajině velmi významné biocentrum s mokřady, které jsou stanovištěm mnoha druhů rostlin a živočichů, které se již v běžné přírodě nevyskytují.

Žernosecké či Píšťanské jezero vzniklo jako antropogenní jezero zatopením bývalé pískovny, resp. lomu na štěrkopísek po ukončení těžby v letech 1952–1977. Leží na Litoměřicku mezi obcemi Píšťany, Velké Žernoseky a Žalhostice na pravém břehu Labe a slouží převážně rekreaci.

Žernosecké (Píšťanské) jezero vzniklo v 50. - 60. letech zatopením (průsaky říční vody) býv. lomu na štěrkopísek. Rozloha přibl. 90 ha, na jezeře jsou tři ostrůvky a dva poloostrovy. Na severovýchodní straně je továrna na výrobu betonových prefabrikátů. Oblíbené rekreační místo s písčitými břehy.

Ocelodřevěnou rozhlednu o pěti patrech vybudoval městys Žernov v období květen-listopad 2014. Od konce listopadu 2014 je 24 m vysoká rozhledna na západním okraji zástavby volně přístupná veřejnosti.

Sýpka patřící dříve k vrchnostenskému dvoru ve Velkých Losinách z r. 1729, kdy byl majitelem panství Jan Ludvík ze Žerotína. Mohutná stavba na obdélném půdorysu (48 x 18 m). Nad kamenným portálem pískovcový alianční znak Žerotínů a Lilgenau. Opravena stále slouží hospodářským účelům, je nepřístupná.