Výsledky hledání míst

Sokolovna vznikla v secesním slohu v letech 1907 až 1908 podle projektu stavitele Otakara Pokorného. Dodnes slouží sportovcům TJ Sokol I. Prostějov, cvičencům, volejbalistům a boxerům. V salonku bývají představení loutkového divadla.

Sokolovna vystavěna v roce 1911 v secesním slohu podle plánů čáslavského rodáka stavitele Josefa Skřivánka. Rozměrná patrová budova se dvěma nárožními dvoupatrovými věžemi a secesní fasádou. Interiér rovněž v secesním stylu. Na zdi pamětní deska dr. Miroslava Tyrše. Dosud slouží původnímu účelu.

Sokolovna v Táboře, kombinující novorenesanční a secesní sloh, byla postavena v letech 1904-1906 podle projektu Ludvíka Čížka. Severní průčelí zdobí ve výši prvního patra malby. Zakladatele Sokola M. Tyrše a J. Fügnera připomínají na severní straně jejich portréty a na jižní busty.

Původně se jednalo o vilu postavenou podle projektu Josefa Drahoše v r. 1890 Janem Horským pro jeho manželku Ludmilu. V r. 1925 byla vila Ludmila č. p.117 přestavěna na sokolovnu a její siluetu obohatil významný blok divadelního jeviště. Od 20. března 1995 je budova památkově chráněna.

Význačná secesní památka postavena v roce 1904. Budova sloužila tělocvičným i kulturním aktivitám, po první světové válce zde fungoval biograf. Dnes je objekt v soukromém vlastnictví a jeho využití není jasné.

Budova jablonecké tělocvičny byla postavena mezi dubnem 1897 a 25. 9. 1898. Za 2. svět. války vojenská ubytovna, od 5. 5. 1946 v majetku Sokola do jeho rozehnání 20. 12. 1948. Rekonstrukce v letech 1973–1974, od r. 1994 znovu Sokol. Od r. 2001 postupná rekonstrukce.

Výraznou architekturu ve stylu individualistické moderny postavil pro rakovnické sokoly v letech 1913–14 architekt Otakar Novotný. Po několikerém zrušení Sokola se stala majetkem města, následovníci původních majitelů ji spoluužívají.

Roubený patrový dům nechal postavit v letech 1771– 4 obchodník s plátnem Hans F. Scholz. Dům si uchoval rysy barokního slohu, např. mohutnou mansardovou valbovou střechu, nese dále stopy klasicismu a empíru. Dnes sídlo Správy CHKO Jizerské hory.

Solní brána byla součástí městského opevnění. Není jisté kdy byla postavena, snad již za Přemysla Otakara II. (1233-1278) v souvislosti s jeho příkazem zajistit přístup k vodě. Hradby byly zdokonalovány zejména ve 14. stol. Později hradby ztratily svůj význam a byly bourány, aby udělaly místo domům.

Budova byla postavena r. 1531 jako skladiště obilí, později byla využívaná jako městská zbrojnice a ještě později v ní byl sklad soli. Dnes slouží Jihočeskému motocyklovému muzeu a lze zde shlédnout mnoho historických motocyklů vyrobených od r. 1899.

Benjamin z Vlknova postavil po r.1558 sídlo označované jako tvrz, zámek, nebo zámeček. R.1699 je získali pražští karmelitáni a zámeček přeměnili v hospodu. R.1952 převzalo objekt JZD, hospoda zrušena.

Věž z 15. století, sloužila jako hláska, sklad soli, šatlava, radnice a do padesátých let 20. stol. i jako hasičská zbrojnice. Dnešní podoba je výsledkem úpravy z počátku 20. stol.

Budova bývalé solnice byla postavena v období renesance (konec 15. stol. - poč. 17. stol.) přístavbou ke středověké hradební zdi. Později byl dům barokně přestavěn a koncem 18. stol. klasicistně upraven. R. 1959 byl celkově zrekonstruován. R. 2003 oprava fasád a oken. Dnes je využíván k bydlení.

Skanzen Solvayovy lomy na hřebenu Stydlých vod, zpřístupněný pro veřejnost r. 1998, je unikátním místem, kde se lze během turistické sezóny seznámit se způsobem těžby a dopravy vápence v Českém krasu. Jízda lomovou malodráhou je zážitkem zejména pro děti.

Před 100 lety opuštěný vápencový lom poblíž nádraží Křižany pohltila příroda. Od r. 2017 je areál zpřístupněn žlutě značenou okružní stezkou s odbočkami na tzv. Krásnou vyhlídku a k Loupežnické jeskyni. Zdevastovaná jeskyně není přístupná.