Turistické cíle v okolí obce Lázně Libverda

Původně renesanční budova, postavená u městských hradeb nákladem Kathariny Schlick von Redern roku 1607 zahrnuje kapli v jižní a obytnou část v severní části. Současná podoba vychází z přestavby, provedené po požáru roku 1797.

Pozůstatky horské silnice, jež byla vybudována r. 1891. V r. 1958 byla poškozena povodněmi a v letech 1998–1999 byla opravena. Dnes je turistickou trasou využívanou v létě cyklisty a v zimě lyžaři.

Ocelodřevěná rozhledna byla postavena v roce 2020 na Světlém vrchu nad obcí Albrechtice v Jizerských horách. Postavena byla k 350. výročí založení obce. Rozhledna má na výšku 21 m a na vyhlídkovou plošinu vede kovové točité schodiště.

Původní malý gotický hrad oválného tvaru postavený v první čtvrtině 14. století svídnicko-javorským knížetem Bernardem jako strážní hrad na důležité hraniční stezce. V 16. stol. přestaven na zámek, další velké úpravy proběhly v 18. století.

Synagoga postavena v letech 1887–89 podle projektu K. Königa z Vídně. Vypálena byla nacisty za Křišťálové noci v r. 1938. Na konci 20. stol. byla na jejím místě vystavěna nová židovská modlitebna, sloužící též jako kulturní a společenské centrum.

Asi 15 metrů vysoká skalní vyhlídka Trniště se nachází na jizerském Vysokém hřebenu nad vsí Hraničná, částí obce Janov nad Nisou. Výhledu na Maxovský hřeben a Jablonec nad Nisou však brání poměrně vzrostlé stromy. Nedaleko je bývalá Hašlerova chata a studánka s křížovou cestou.

Usedlost z počátku 19. století sestává z obytného domu s hrázděným patrem a celohrázděné průjezdní stodoly. Oba objekty od sebe odděluje cesta do nedaleké Saně. Zejména stodola je unikátně dochovaný hospodářský objekt v rámci českého pohraničí.

Tři hrázděné domky z let 1678–81, považovány za nejstarší dochované domy v Liberci. Sloužily zejména soukeníkům, v jednom z nich byla krčma "U Města Petrohradu". O jejich záchranu se v 70. letech 20. stol. zasloužila sousední SPŠ stavební.

Vodopád Velký Štolpich, zvaný také podle potoka Černý Štolpich, je soustava vodopádů, které dohromady překonávají skalní stěnu vysokou 30 m. Leží v bezprostřední blízkosti hranice největší části národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, od r. 2021 památky UNESCO.

Ves byla sídlem drobné šlechty nejméně od 13. století, původní vladykové byli snad srbského původu. Nejpozději od 16. století velký dvůr na západním okraji obce, mnohokrát přestavovaný. Po roce 1945 zchátral, po roce 1990 vrácen dědicům předválečných majitelů a opraven jako ekologická farma.

Větrný mlýn horského typu z lomového kamene byl vybudován nejspíše r. 1830, ale v provozu byl jen krátce. Činnost ukončil ještě v 1. polovině 19. stol. a později byl upraven na byty. Nízká stavba je nyní užívána k soukromým rekreačním účelům.

Původní farní kostel Panny Marie nad centrem Seidenbergu (Zawidówa) byl po požáru města v letech 1776–78 nově postaven jako rozlehlá pozdně barokní protestantská svatyně. Při bojích v závěru II. světové války byl těžce poškozen a následně demolován s výjimkou věže. Ta byla opravena v letech 2001–02.