Turistické cíle v okolí obce Liberec XXXIII - Machnín

Rozhledna (20 m, 618 m n. m.) je součástí vyhlídkové restaurace. Vybudována a otevřena r. 1906 Richardem Felinghauerem. Po r. 1945 zde byl dětský domov. Později (60. léta 20. stol.) znovu restaurace, po r. 1989 běží majetkové spory a místo chátrá. Až po r. 1998 opravena a r. 2000 znovu otevřena.

Původně renesanční budovu radnice v Českém Dubu z roku 1565 zásadně poznamenala přestavba v duchu historizující secese v letech 1905–07. Dodnes sídlo městské správy.

Chrastavská radnice prošla od svého vzniku v 16. století řadou úprav. Poslední velká rekonstrukce, provedená poč. 21. století, respektovala vnější novorenesanční fasády, rozšířila budovu do bývalého dvora a obnovila věžici.

Stavbu ve stylu florentské novorenesance postavil podle Schinkelova projektu v letech 1840–45 městský stavitel Schramm na místě staré radnice, nouzově opravené po bombardování města roku 1757. Bohatá vnější i vnitřní výzdoba prezentovala opětovný růst bohatství a významu města.

Zřícenina hradu, vyst. Janem z Donína v l. 1342–1347. R. 1414 násilně převzat Janem z Vartemberka. Hrál důležitou roli ve válkách s lužickým Šestiměstím (jeho posádkou obsazen 1424–1430). Poničen snad r. 1431 husity; r. 1453 zmiň. jako pustý.

19,5m vysoká věž je součástí komplexu restaurace a penzionu "V Trnčí". Místo je vhodné zejména k cykloturistickým výletům.

Vratislavice nad Nisou jsou od r. 1980 součástí Liberce a od r. 1991 městskou částí tohoto statutárního města. Rodný dům automobilového konstruktéra Ferdinanda Porsche (1875-1951) vlastní od r. 2011 společnost ŠKODA-AUTO, která tu r. 2016 zpřístupnila veřejnosti muzejní expozici.

Rolandova (Martova) kašna stojí na hlavním žitavském náměstí od roku 1585. Na bohatě členěném sloupu stojí socha boha Marta, v lidovém podání ztotožněná s bájným Rolandem. Kašna je zdobena ovocem, klasy a tkalcovskými člunky jako symboly bohatství města.

Rozlehlou novorenesanční stavbu podle projektu Gustava Sacherse si nechal postavit textilní magnát Franz Schmitt s využitím staršího panského dvora v údolí Ještědky v letech 1873–4. Od roku 1950 je zde domov důchodců, přístupný rozsáhlý park.

Větrný mlýn postavil v letech 1842–1843 tesař a mlynář Josef Scholze. Mouku mlel mlýn do 70. let 19. století, v r. 1890 skončilo sejmutím křídel i šrotování. Poté sloužil mlýn jako seník. V 90. letech 20. stol. byla zchátralá budova obnovena jako rekreační objekt.

Z přechodů přes Jeřici v Chrastavě byly nejzajímavější dvě konstrukce z přelomu 19. a 20. stol.: silniční most se secesním dekorem pod farním kostelem (zničen povodní 2010) a lávka s horními obloukovými nosníky o několik set metrů po proudu od něj.

Název Skalákovna získal byt o dvou místnostech vytesaný ve skále počátkem 19. století na úpatí Mazovy či Hudcovy horky. Jeho název zpopularizovala spisovatelka Karolina Světlá svou povídkou Skalák z r. 1863.