Turistické cíle v okolí obce Jarov

Mohyla s křížem na vrcholu připomíná decimaci Madlonova jízdního pluku, která proběhla 14. 12. 1642. Byla trestem za útěk pluku z bitvy u Breitenfeldu 2. 11. 1642. Exekuci vylosovaných vojáků provedl kat Jan Mydlář mladší. Mohyla z 19. stol. stojí na místě údajného hromadného hrobu obětí popravy.

Gotická vodárenská věž, prvně zmiň. r. 1532, postavena „Jindřichem, rúrařem ze Starého města Pražského“. Přestavěna a zvýšena po r. 1822. Byla součástí opevnění Plzně, zejm. však zásobovala vodou (systém pump). Jako vodárna sloužila do r. 1913.

Příkré skalní stěny (defilé) vzniklé vodní erozí řeky Mže při zahlubování údolní soustavy během pleistocénu. Jedna z přírodních památek nacházející se dnes na území krajského města Plzně. Název Čertova kazatelna dostala od vzhledu skalních věžic.

Mlýn měl údajně postavit r. 1850 mlynář Martin Janota, kdy skutečně vznikl, není známo. Poprvé je vyznačen v mapě ,,II. vojenské mapování - Františkovo" z let 1836-1852. Mlýn přestal fungovat zřejmě ještě před r. 1945. V r. 1957 měla být stržena střecha. Dodnes zůstaly jen části obvodového zdiva.

Po tvrzi se dochoval především klenutý suterén v domě č.p.5. Prvním, kdo použil přídomek „z Hrádku“ byl v roce 1384 Heřman z Nečtin. Protože byla tvrz na zemské stezce, byla pravidelně v ohrožení. V 16.století je již tvrz pustá.

Věž (25 m, 416 m n.m.), pův. turistická chata s rozhlednou, vystavěna Svazem čs. dělnických turistů. R. 1926 otevřena chata s nedostavěnou věží (nedostatek peněz), ta dokončena r. 1929. Po válce pronajímána, chátrala, až r. 1999 zbourána chata.

NPR Chlumská stráň ochraňuje svahové a suťové porosty na pravém erozním břehu řeky Berounky a potoka Radubice. Stromové patro je tvořeno významným společenstvem tisu červeného, dále pak reliktními bory a kulturními porosty. Na vodní prostředí je vázán výskyt mloka, ropuchy, ještěrky nebo zmije.

Barokní zámek, původně tvrz z r. 1447. Kolem r. 1609 tvrz přestavěna na pravděpodobně renesanční zámek. Ten koupil r. 1764 ústav šlechtičen, který zámek v l. 1766–68 přestavěl na trojkřídlou pozdně barokní budovu. R. 1820 jižní křídlo vyhořelo.

Dům vznikl v letech 1606–9 pro pobyty císaře Rudolfa II. v Plzni scelením dvou starších objektů (arch. G. M. Filippi). Později spojen se sousední radnicí, upraven v 18. století. V I. patře zachován renesanční sál.

Děkanství bylo postaveno v letech 1728–35 podle návrhu Giacoma Antonia Cannevala ve vrcholně barokním slohu v prostoru bývalého kláštera a městského hradu. Po požáru v roce 1784 bylo děkanství přestavěno v jednodušším, pozdně barokním slohu. V této podobě se budova dochovala prakticky dodnes.

Skromné zbytky hradu postaveného kolem roku 1313 Rackem, synem Sezemy z Krašovic. Před r.1434 koupili Bělou Burian a Jan z Gutštejna kteří na hradě nesídlili. Po roce 1785 hrad rozebrán na stavbu vesnických usedlostí.