Turistické cíle v okolí obce Měcholupy

Zámek byl vystavěn na místě starší dřevěné tvrze koncem 16. stol. Janem Bořeněm. V roce 1945 byl zámek znárodněn a využíván místním zemědělským družstvem. Po roce 1989 jej v restituci získala rodina posledních majitelů.

Lovecký zámeček z 2. poloviny 18. století. V obvodovém zdivu stopy starší stavby - tvrze? Patrová budova překrytá valbovou taškovou střechou (původně šindelovou). V interiéru zachována černá kuchyně. Již není památkově chráněný. Soukromý majetek.

Zřícenina hradu z 13. stol. Původní dřevěný hrad nechal postavit Holen z Vlčtejna. Po roce 1360 přestavěn Rožmberky do dnešní podoby. Hrad často střídal majitele a zpustl po roce 1872. Restaurován ve 40. letech 20. stol.

Kaple ve svahu u silnice mezi Plánicí a Nicovem, doba vzniku nezjištěna. Na mohutné podestě zahloubené do svahu je umístěna stavba zděné omítané kaple na vyšším mírně rozšířeném soklu. Na výšku obdélném půdoryse s vysokým půlkruhově zakončeným výklenkem v průčelí a trojúhelným štítem s křížkem.

Výklenková kaple Panny Marie Lurdské stojí v levém rohu konce ohradní zdi starého hřbitova poutního kostela Narození Panny Marie v Nicově. Je vystavěna z kamenů jako grotta (jeskyně) s mohutným výklenkem v průčelí; v něm socha Panny Marie Lurdské. Nedílná součást areálu poutního kostela.

Zábrodský mlýn (pův. Podhrázský) založen před r. 1709. Na panském mlýně byli mlynáři z rodiny Ježků a Forštelů, r. 1750 koupen A. Forštelem. R. 1848 majitelem F. Hála, poté E. Holý, od r. 1932 J. Zábrodský; přestavby v l. 1934, 1942. Po požáru mlýnice (1956) mimo provoz. R. 2005 obn. vodní kolo.

Velká kamenná budova tvrze nad řekou Úslavou s patrnými zazděnými renes. okny. První zmínka z r. 1350, kdy byla ves rozdělena a v jedné části stála tvrz. Po r. 1380 patřila Žákavcům ze Žákavy, v letech 1382-1453 pak rodu z Pokonic. V r. 1605 Žákava připojena k panství Štáhlavy.

Po r. 1420 postaven hrad, 1669-96 přest. Šternberky na barokní zámek. Od r. 1726 patřil Martinicům, poté Colloredo-Mansfeldům (od 1784). R. 1817 zde nalezen Rukopis zelenohorský. V l. 1852-1931 patřil Aueršperkům. Po r. 1948 sídlem armády (PTP).

Dům postaven zelenohorským hejtmanem Danielem Františkem Táborským z Hirschenfeldu r. 1672. Od r. 1709 zde sídlila Zelenohorská pošta. V r. 1742 budova vyhořela a byla obnovena údajně dle plánů K. I. Dienzenhofera. V l. 1888-1889 eklekticky upraven.

Dnes zanedbaný hřbitov z roku 1683. Řada zajímavých náhrobků, často s nezvyklým dekorem, ve východní části hřbitova jednoduchý památník obětem holocaustu z r. 1990.

Hřbitov uváděný již před rokem 1670. Dochováno 250 náhrobků z doby od konce 18. století do prvé poloviny 20. století. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1936.

Téměř zničený hřbitov z přelomu 19. a 20. století. Používán do 2. světové války, po válce chátral a využíván byl mimo jiné pro chov bažantů. Od konce 20. století postupně obnovován. Dochovala se desítka novodobých náhrobků s řadou českých nápisů, ohradní zeď, bývalý obřadní domek.