Turistické cíle v okolí obce Domoraz

Počátky mlýna poprvé uváděného roku 1378 pravděpodobně souvisí s předlokační osadou, která stávala na pravém břehu Otavy. V pol. 17. stol. zde byla zřízena papírna. Počátkem 19. stol. ho koupil Josef Rosenauer. Mlýn dnes slouží k bydlení a také jako malá expozice mlynářství a využití vodní energie.

V jádru gotický měšťanský dům, přestavěn renesančně. Patřil rodině Rosaciů a lékárnické rodině Firbasovské. Dům je od počátku devadesátých let opuštěný a není přístupný.

Patrový silniční most - propustek přecházející přes bezejmenný potok na silnici z Budětic na Rabí. Vyzděný z lomového kamene. Původ lze hypoteticky zařadit do období 2. poloviny 18. století - údajně vybudovaný kolem roku 1770. Industriální dědictví.

Jeden ze dvou nedaleko od sebe stojících historických mostů překlenujících Nezdický potok v obci. Barokní technická památka patrně z počátku 17. století. Kamenný silniční most se dvěma segmentovými oblouky a středním pilířem s břitem. Ve středu poprsně mostu na severu osazen litinový křížek.

Jeden ze dvou nedaleko od sebe stojících historických mostů překlenující Nezdický potok v obci. Barokní technická památka patrně z 18. století. Zachována jen východní polovina mostu, druhá západní byla zničena za velké povodně v roce 1890. Byla nahrazena novodobou vodorovnou železobetonovou deskou.

Toskánský sloup na kamenném podstavci z roku 1708 od neznámého autora. Na vrcholu sloupu stojí drobná plastika, znázorňující svatého Josefa s Jezulátkem v náručí. Vysvěcení plastiky provedl tehdejší horažďovický děkan Václav Nigrýn. Jedná se o starší ze dvou votivních sloupů na území Horažďovic.

Menhir zvaný Sluneční kámen stojí na kraji lesa na úpatí vrchu Javorník. Menhir údajně sloužil k léčbě ženských nemocí.

Nikdy nedostavěná pec a základy doprovodných staveb na okraji lesa nad osadou Velký Radkov měly sloužit výrobě kosmetických přípravků z pryskyřic jehličnatých stromů. Výstavba asi těsně před I. světovou válkou, která ji zřejmě předčasně zastavila.

Barokní socha sv. Jana Nepomuckého pochází pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Vyznačena je až na mapě stabilního katastru z roku 1837. Světec je znázorněn tradičně v kněžském rouchu, s biretem a kovovou svatozáří s pěti hvězdami. U nohou má sošku andílka. Památkově chráněna od roku 1958.

Pískovcová socha světce, polychromovaná, v podživotní velikosti. Stojí na hladkém hranolovém soklu s římsou z roku 1731. Památkově chráněno.

Drobnější litinová plastika světce na zděném omítaném podstavci s kamenným soklíkem, osazená nedaleko nového železného mostu. Původně stála na starém mostě, zdemolovaném v roce 1980 bez povolení. Na čelní straně kamenného soklíku v obdélném zrcadle rytý letopočet 1862. Památkově chráněná.

Skleněná socha patrona vodáků stojící na kamenném mostě přes řeku Otavu. Jedná se o největší skleněnou plastiku tohoto světce na světě. Vytvořena sklářkou Vladimírou Tesařovou na podnět kytaristy Lubomíra Brabce. Postavena bez jakékoliv pomoci Evropské unie z příspěvků občanů a sponzorů.