Turistické cíle v okolí obce Hluboká u Borovan

Budova byla postavena r. 1531 jako skladiště obilí, později byla využívaná jako městská zbrojnice a ještě později v ní byl sklad soli. Dnes slouží Jihočeskému motocyklovému muzeu a lze zde shlédnout mnoho historických motocyklů vyrobených od r. 1899.

Barokní kamenné sousoší na křižovatce v centru obce. Od neznámého autora, datováno rokem 1770. Architektura sousoší - osazeno třemi sochami, ve vrcholu ovál s obrázkem na smaltovaném plechu (na jeho místě bylo původně trojiční sousoší), železnou svatozáří a holubicí. Kolem balustrádová ohrádka.

Sousoší Panny Marie Budějovické vzniklo r. 1716. Autorem český barokní sochař Josef Ditrich. Vzniklo jako poděkování P. Marii za ochranu města před morovou epidemií r. 1713. V r. 1953 rozebráno a skladováno na různých místech. V r. 1991 znovu instalováno na nynější místo na Mariánském náměstí.

Pískovcové sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly vzniklo pravděpodobně mezi lety 1730–1740. Jeho autorství není jisté, dle podobnosti se stylem M. F. Jäckela je připisováno regionálně významnému sochaři Josefu Dietrichovi. Sousoší tvoří jednu z dominant náměstí a je od roku 1958 památkově chráněno.

Sousoší významně dotváří nástupní prostor k hlavnímu vchodu do kláštera a sousedního klášterního a farního kostela sv. Petra a Pavla. Na podstavci s podnoží a římsou je vztyčen kamenný kříž s krucixem a sochou P. Marie Bolestné. Kolem je kamenná balustráda. V kartuši na podstavci letopočet 1751.

Patrový špýchar se sedlovou střechou ve venkovské usedlosti čp. 11 ze 17. století. Jeden z nejstarších dochovaných objektů v obci. Necitlivě upraven v 2. polovině 20. století. Památkově chráněný.

Stará a Nová řeka je národní přírodní rezervace na Třeboňsku vyhlášená r. 2013 na rozloze 8,13 km². Chrání protáhlé území podél toku řeky Lužnice a kanálu Nová řeka v délce asi 11 km. Rezervace je přístupná po značených cestách od Třeboně, Stříbřeckého mostu, Lutové nebo Chlumu u Třeboně.

Ve svahu pod silničkou u potůčku nedaleko výklenkové kaple sv. Voršily. Studna na prameni z betonových skruží, z níž přebytečná voda vytéká trubkou do potůčku. Pramen dal podnět k vzniku lázní sv. Voršily po r. 1685, které později postupně zcela zanikly. Poslední doložená investice r. 1721.

Tvrz připomínaná poprvé roku 1411 prošla v 16. století důkladnou renesanční přestavbou. Od roku 1633 sloužila hospodářským účelům, po II. světové válce zchátrala až ke zřícení severního křídla a současné devastaci ostatních částí objektu.

Původně panský ovčín z roku 1648, rozšířený v roce 1847. V roce 1847 vyrostl na jeho místě buquoyský panský dvůr (stavitel Karel Bonaventura hrabě Buquoy - manželka Filipína - po ní název Philippinenhof) a v průčelí obytná budova, zvaná zámeček. Hospodářský dvůr i v současnosti. Soukromý majetek.

Přírodně krajinářský park, dnes na ploše 138,3 ha

Barokní zámek, původně tvrz ze 14. stol. V letech1656–72 barokně přestavěna M. Reinerem. V r.1910–11 restaurován architektem M. Blechou. V severovýchodní věži zámku je kaple sv. Serváce se štukovou raně barokní výzdobou. Od r. 2000 majetek státu.