Turistické cíle v okolí obce Hostivice

Třetí největší bronzová jezdecká socha na světě, kterou navrhl profesor pražské Akademie výtvarných umění Bohumil Kafka. Jezdecká socha byla odhalena před památníkem v roce 1950.

Pomník císaře a krále Karla IV. na Křižovnickém náměstí odhalen v r. 1849. Čtyřmetrová socha panovníka dominuje novogotickému podstavci s alegorickými postavami.

Pomník Jana Husa postaven r. 1920. Pomník ozdoben kalichem a nápisem. V roce 2015 opraven a doplněn novou výsadbou.

Pomník Mistra Jana Husa postaven r. 1935. Časem jak pomník, tak jeho okolí zpustly. V roce 2022 pomník i Náměstí Mistra Jana Husa prošly revitalizací. Náměstí osazeno herními prvky. Od nedaleké silnice odděleno cestičkou a keři.

Pomník Mistra Jana Husa, který byl na Staroměstském náměstí odhalen v roce 1915 k 500. výročí upálení Jana Husa v Kostnici.

V Zákolanech r. 2020 odhalen pomník železničního neštěstí z 25. ledna 1964. Tragédii nepřežilo 14 lidí. Autor Martin Frind. Pomník ze žulového bloku z Příbramska. Na něm jména zemřelých, křestní jméno a příjmení. Symbolicky je roztíná kovová trhlina. Symbol něčeho, co se už nikdy nemůže spojit.

Pomník čs. legionářům od Josefa Mařatky postaven r. 1932. Zničen po německé okupaci zbytku Československa. Podle pův. dokumentace obnoven 1998. 16 m vysoký žulový obelisk obklopen 7 sochami legionářů a ženskou figurou (symbol města Prahy).

Pomník vyšehradského probošta Mikuláše Karlacha (1831–1911) vytvořil sochař Pavel Malovaný. Je z božanovského pískovce, slavnostně odhalen byl 29.6. 2003 při oslavě 100. výročí dokončení přestavby vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla. Stojí v sadech, které jsou po Mikuláši Karlachovi pojmenovány.

Pomník vyšehradského probošta Václava Štulce dal vytvořit r. 1910 Mikuláš Karlach. Autorem bronzové busty je sochař Štěpán Zálešák. Podstavec je z červeného pískovce, má novogotické tvarosloví. Původně měl kamenný baldachýn, ten byl ale brzo odstraněn. Pomník je ve správě Galerie hl. města Prahy.

Pomník postaven roku 1934 na památku stého výročí písně Kde domov můj. Vybudovali tuchoměřičtí sokolové. V současnosti se již na pomník zapomíná. Zarůstá plevelem a náletovými dřevinami.

Letohrádek slavného architekta K.I. Dienzenhofera z r. 1728 v místech dávné kartouzské zahrady – barokní perlička Smíchova později v majetku F. Leopolda Buqoye či Porgesů z Portheimu. R. 1884 část objektu ubourána výstavbou chrámu sv. Václava.

Jedná se o patrovou volně stojící budovu na obdélném půdoryse s pětibokým průčelím členěným šesti pilastry s kompozitivními hlavicemi. Budova bývalé poštovní stanice stojí na jižní straně návsi. Vlevo od budovy oblouková brána se dvěma symetricky umístěnými brankami po stranách. Památkově chráněno od 31. 12. 1965.