Turistické cíle v okolí obce Rejšice

Kostel vystavěn v pozdním baroku v letech 1769-1770. Rokokové zařízení pochází z roku 1770. Před kostelem je socha Panny Marie pocházející z roku 1749.

Barokní kostel dynamického půdorysu podle projektu Franze Ignatze Prée funkčně nahradil v letech 1730–35 původní kostel sv. Jiljí, z jehož presbytáře se následně stala hřbitovní kaple. Stavba byla naposledy opravována koncem 19. století, dnes i se sousední farou značně zchátralá.

Kostel byl vystavěn někdy v 90. letech 13. století. Kostel má gotickou podobu a v průběhu let mu byla několikrát měněna podoba. Poslední přestavba proběhla v roce 1866 kdy byla kostelu navrácena gotická podoba.

Stavba kostela datována k roku 1669. V roce 1760 stavební úpravy, které pokračovaly v letech 1763 a 1861. Celková rekonstrukce proběhla v nedávné době a dokončuje se v roce 2006.

Kostel pochází pravděpodobně z roku 1569. V průběhu let byla přistavěna zvonice a v roce 1770 byl kostel přestavěn. Po požáru roku 1820 byl přestavěn a zrekonstruován. V roce 1900 byla dostavěna předsíň.

Pozdně barokní kostel z roku 1787 nahradil pravděpodobně románského předchůdce. Obklopen starým hřbitovem s novorománskou kaplí a několika pozoruhodnými náhrobky, západně od něj fara z roku 1766 a socha sv. Jana Nepomuckého (1769). Vysoko nad kostelním areálem zděná hranolová zvonice z roku 1766.

Barokní kostel vystavěn v letech 1759-1760. Poslední rekonstrukce proběhla v roce 1909. Kostel je zajímavý zejména svou barokní centrání elipsovitou částí, ke které přilehá čtvercový presbytář a po obou stranách oratoře.

Filiální kostel sv. Kateřiny Alexandrijské vybudován v novogotickém stylu r. 1907 jako náhrada za zbořený kostel stejného patrocinia v sousední vsi Mladá, zrušené při zřízení vojenského cvičiště. Jednolodní obdélníková budova s hranolovou věží v západním průčelí.

Původní gotický kostel sv. Václava zničen Švédy při vypálení vsi, v letech 1729-1732 postaven nový kamenný, v r. 1812 upraven klasicistně a zasvěcen sv. Leonardovi. Regotizován r. 1935. Pamětní deska připomíná zrušený hrob vynálezce těsnopisu Jeana F. Coulon-Thévenota (1754-1813).

Kostel vystavěný jako děkanský okolo roku 1590. K přestavbě došlo ve 2. polovině 17. století. Rokokové a barokní zařízení pochází někdy z poloviny 18. století.

Na místě původně gotického kostela byl roku 1739 postaven nový barokní (zřejmě s využitím původních konstrukcí). Spolu se hřbitovem, farou z roku 1762 a velkým hospodářským dvorem součást zámeckého areálu.

Kostel postaven r. 1340 jako gotická svatyně sv. Ludmily, upraven v 16. a 17. stol. barokně a zasvěcen sv. Martinovi, zrušen r. 1783. Budova prodána r. 1827 a využívána k hospodářským účelům. Kostel obnoven r. 1926, objeveny vzácné středověké malby z doby Karla IV.