Turistické cíle v okolí obce Dalešice

Socha ze 3. čtvrtiny 18. stol. od neznámého autora. Světec v životní velikosti stojí na čtyřbokém podstavci, v dolní části rozšířeném. Oblečen je v poutnickém šatě, v ruce drží poutnickou hůl a na zádech mu visí poutnický klobouk. U nohou má psa s chlebem v mordě. Památkově chráněná od roku 1958.

Barokní socha sv. Šebestiána z 1. poloviny 18. století od neznámého autora. Je možné, že její vznik souvisí s činností barokních sochařů v nedalekých Hrotovicích. Račická plastika zobrazuje světce v jeho typické póze, uvázaného u sloupu a probodaného šípy.

Postava světce v životní velikosti z 2. čtvrtiny 18. stol., z éry Rodenů z Hirzenau. Autorem je Kaspar Ober, který na Moravě působil od roku 1730. Sochu sv. Vendelína, královského syna a poustevníka, patrona rolníků a pastýřů doplňují jeho atributy – pastýřská hůl, kniha, královská koruna a ovce.

Trojice kamenných křížů v kované ohrádce představuje pašijovou scénu ukřižovaného Krista mezi dvojicí lotrů. Detailně propracované pískovcové kříže na žulových soklech vytvořil roku 1898 neznámý sochař na zakázku hrotovického mlynáře Františka Otoupala. Kalvárie je památkově chráněna od září 2020.

Barokní sousoší z roku 1715 od brněnského sochaře Antonína Rigy nechala jako poděkování za odvrácení moru vytvořit Marie Isabella rozená Lamberková, manželka majitele náměšťského panství hraběte Jana Filipa z Werdenbergu. Do roku 1947 bylo sousoší obehnáno kovanou mříží. Kovová holubice je novodobá.

Barokní špitál s kaplí sv. Anny a dvěma obytnými budovami po stranách vybudovala vrchnost hrabata Kufštejnové v l. 1743–45. Rozšířen byl za Haugwitzů v l. 1758 a 1770. Špitálníci zde žili do r. 1945. Po r. 1948 byl upraven na městské muzeum, poté sídlo Svazarmu, dnes slouží jako kulturní středisko.

Špitál s kaplí nechal v letech 1671-1672 postavit hofmistr Jana Antonína z Questenberka, Jan Kreutz. Autorem raně barokní budovy byl Jan Křtitel Erna, významný brněnský barokní stavitel. Na špitál navazuje kaple na oktagonálním půdorysu, završená kopulí s lucernou. Sídlí zde kulturní centrum a TIC.

Gotický měšťanský dům byl na radnici upraven v r. 1645 v pozdně renesančním slohu. Na fasádě se dochovala sgrafita, restaurovaná při opravách ve 30. letech 20. století. Dnes sídlo městského muzea se stálými expozicemi – síní fotografa Ondřeje Knolla a Papírníkovu tiskárnu a prostorem pro výstavy.

Raně barokní sýpku dal roku 1642 vybudovat majitel jaroměřického panství Gerhard z Questenberka. Používána byla Ústřední vojenskou zásobárnou. Východní křídlo dobudoval Jan Antonín z Questenberka v roce 1648. Dnes budova je v soukromých rukou a stále slouží jako součást hospodářského areálu.

V renesanční zámek byla koncem 16. stol. přebudována starší tvrz a jeho majitelé se často měnili. Začátkem 20. stol. byl upraven Robertem Goldschmidtem v jednopatrový palác. Dnes je zámek užíván ústavem sociální péče jako forma volného ubytování.

Zřícenina hradu. Vybud. v l. 1281–98 řádem templářů. Po lidvidaci řádu Filipem Sličným r. 1312 maj. Bertold Pirkner, r. 1349 Přibík ze Šelmberka, r. 1379 páni z Lipé (nový palác a další stav. úpr.), r. 1482 páni z Doubravice. Pustý po pol. 16. stol.

Původně benediktinský opevněný klášter. V pol. 16. st. jej Osovští z Doubravic přestavěli na renesanční zámek. Později upraven barokně. Z kláštera se zachovala pozoruhodná románsko-gotická bazilika. Dnes slouží zámek jako muzeum.