Turistické cíle v okolí obce Krnčice

V roce 1664 se v Krnčičích uvádí dvůr s "panským" domem, jehož přestavbou po roce 1718 vznikl zámek, jenž byl hlavním sídlem tehdejšího majitele Krnčic Františka Josefa z Ostašova. V roce 1753 připadá zámek majiteli panství Moravské Budějovice Františku Václavu Wallisovi, jehož rodu patřil až do roku 1945.

Mlýn je prvně doložen na 1. vojenském mapování z let 1764-68. V r. 1839 mlýn postihl požár, po kterém jej Johann a Johanna Lodes obnovili. V r. 1930 vlastnil mlýn Vojtěch Zadražil. Dnes slouží jako ekofarma s ubytovacím zařízením.

Větrný mlýn postavil r. 1862 Franz Czerny. Mlelo se zde do r. 1908, poté v něm byla do r. 1930 kolářská dílna. R. 1933 byl upraven pro bydlení. Po 2. svět. válce byl využíván armádou a JZD. Zdevastovaný mlýn byl opraven v 2. pol. 20. stol. Dnes v majetku rodiny Braunerových slouží jako restaurace.

Původní tvrz ze 14.stol. v 2. pol.16. stol. přestavěna na zámek. Okolo roku 1830 zbourán a vystavěny dvě budovy klasicistního zámku. R.1890 v zámku zřízena obecní škola a od r.1950 v zámku lesnické učiliště, zdravotnické středisko a základní škola.

Zaniklá tvrz, prvně zmiňovaná r. 1648 kdy se uvádí Nevhlas z Lesonic. Další Nevhlas se uvádí v l. 1364–90. Od r. 1406 Lesonice v majetku Václava Nosa z Ostrovče, po r. 1447 majetkem Filipa z Račic. R. 1480 se uvádí prodej vsi s tvrzí, ale r. 1542 už tvrz není zmiňována – byla patrně již opuštěná.

Hrází rybníka narušený reliéf tvrze, patřící k zaniklé osadě Lhota

Zámek byl postaven v 18. stol. louckým klášterem a užíván jako letní sídlo. Po zrušení řádu se v r. 1789 stal součástí panství rodu Walisů. Na začátku 19. stol. byla budova zásadně upravena a dnes zde sídlí šlechtitelský a semenářský podnik.

Drobný lovecký letohrádek, postaven v centrální křižovatce cest krajinářsky upravené obory z 18. stol., opravený v r. 2002. Dvoupodlažní hranolová stavba krytá stanovou střechou má v patře ochoz vynesený na subtilních dřevěných sloupcích.

Zaniklá tvrz, v písemných pramenech není zmiňována, příslušela však podle všeho k zaniklé vsi Lykodery (Ostrá louka), připomínané r. 1437. Tvrz zanikla asi již ve 14. stol. Byla pravděpodobně dřevěná a dle nálezů uhlíků se předpokládá (v tehdejších dobách častý) zánik požárem.

Manufakturu na výrobu keramiky založil v r. 1799 Josef Weiss za podpory Josefa Hilgartnera z Lilienbornu. Rozkvět začal až po r. 1816. Továrna proslula výrobou anglické kameniny tzv. westwoodu. R. 1882 byl provoz továrny ukončen a objekt sloužil k různým účelům. Dnes je kulturní památkou ČR.

Prvním dokladem o existenci mlýna je záznam z r. 1683, kdy zde umrzl mlynář Blažej Mašek. Od konce 19. století v majetku rodiny Malých. V r. 1952 provoz mlýna ukončen. Po r. 1989 mlýn navrácen potomkům posledního mlynáře.

Výjimečně dochovaný objekt z roku 1839, který nahradil původní krámy na moravskobudějovickém dolním náměstí, zbořené dva roky předtím. Podkovovitá stavba se vstupní branou z Purcnerovy ulice a osmi (původně 12) krámci po obvodu nádvoří.