Turistické cíle v okolí obce Praha 10-Lipany

Unikátní kulový plynojem byl postaven r. 1931 a zprovozněn o rok později. Po těžkém poškození v závěru 2. světové války r. 1945 našel po opravě od r. 1949 nové využití jako pracoviště laboratoře vysokých rychlostí a vědeckým účelům slouží dodnes.

Vlastní rodinná vila funkcionalistického architekta F. A. Libry se dvěma podlažími a s podkrovím vznikla v letech 1922-1923. Sloužila také jako sídlo architektonického ateliéru. Od 50. let 20. stol. změněna na činžovní vilu. Obytným účelům slouží dosud.

První zmínka o tvrzi je z r. 1321. Zanikla pravděpodobně již v 16. stol., nejpozději však za třicetileté války. V r. 1716 je na jejím místě uváděn hostinec, který využil část zdiva tvrze – zejména sklepů.

Kamenná litopunkturní stéla pražského jemněhmotného energetického systému, materiálem je slivenecký mramor. Stéla postavena v červenci 2004 dle návrhu slovinského sochaře Marka Pogačnika (1944).

Zbytky zdiva tvrze a vsi ze 14. st., písemně doložené po r. 1412 jako majetek staroměstským měšťanů. R. 1506 uváděna tvrz jako pustá, poté zanikla i s kostelem a vsí. Dochován zarostlý pahorek s odkopaným vnitřním nárožím hranolové věže a příkopem.

Jan Josef Löw z Erlsfeldu na místě původní tvrze a renes.zámečku vystavěl r.1750 trojkřídlý jednop.barokní zámek. Pravé křídlo završila věžička. Součástí novostavby byla kaple. Továrník František Ringhoffer v l.1902–1903 upravil do dnešní podoby.

Původní granitový lom, ve kterém se přestalo těžit na začátku 60. let 20. století. Lom si vzali do pronájmu a později odkoupili sochař Slavoj Nejdl a grafik a autor filmových plakátů Vratislav Hlavatý. Scházela se zde společnost známých umělců. Lom se objevuje v próze Bohumila Hrabala.

Nevelký lom založený v polovině 19. století pro těžbu kvalitního žulového kamene. Těžba byla ukončena kolem roku 1928. Z lomu byl vytěžen základní kámen Národního divadla v Praze.

Bývalý žulový lom, dnes přírodní památka s celoročně zatopenými tůňkami. Vyhlášen v roce 1990 přírodní rezervací o rozloze 0,79 ha.

První zmínka o mlýnu v libeňském podzámčí je z r.1595. V r. 1720 byl uváděn jako mlejn velký panský, jeho součástí byla pila a továrna. Dnešní vzhled pochází z přestavby v r. 1747. Jméno nese po pekaři Jáchymu Löwitovi, který jej koupil v roce 1883.

Monumentální sousoší z hořického pískovce vytvořené Josefem Václavem Myslbekem pro Palackého most. Sousoší vytesali přímo na mostě bratranci J.a F. Ducháčkovi v letech 1887–1888. Dne 14. 2. 1945 bylo poškozeno americkým bombardováním. Na Vyšehrad přeneseno r. 1947, na dnešní místo osazeno r. 1979.