Turistické cíle v okolí obce Polná

Podsklepená dvoupodlažní budova bývalé rychty v obci Věžnice byla postavena snad v 1. polovině 17. století. Vstupní prostor má charakter mázhauzu, který je v místním kontextu neobvyklý až vzácný. Budova během své existence sloužila různým účelům.

Lovecký zámek, který založili pravděpodobně Kounicové někdy po roce 1736. V roce 1768 Dominik Kounic postoupil zámek Josefu Widmannovi, jehož rodu patřil až do roku 1945, kdy byl zámek jako německý majetek zkonfiskován a přešel do rukou státu. Po privatizaci v roce 2000 v něm byl zřízen hotel, který tam je dodnes.

Osada z roku 1733 s hospodářským dvorem patřící úsobskému panství. V roce 1810 Ignác Jan Rychlý nechal zbudovat v jihovýchodní části dvora klasicistní zámek, který sloužil především správě majetku. Posledními majiteli byli manželé Václav a Emilie Červených.

Kamenný sloup, snad ze 17. století, připomíná jedno z jihlavských popravišť. Čtyřboký dřík má zkosené hrany, na přední straně hlavice je erbovní štítek s reliéfem „limpy“ - sladovnického nástroje, používaného k rozhrnování, přerovnávání a uhlazování vrstvy vyklíčeného sladu při jeho sušení.

Barokní socha Panny Marie v ikonografickém typu Immaculaty stojí na žulovém sloupu s mírnou entazí. Socha je v podživotní velikosti, sloup je opatřen rytým nápisem s chronogramem. Jedná se o dílo regionálně proslulého polenského sochaře V. V. Morávka z roku 1749. Památkově chráněný je od roku 1958.

Barokní zámek postavil r. 1701 na místě zaniklé tvrze Augustin A. Schönowetz z Ungarswerthu. Od r. 1725 střídání majitelů, za Viléma Hohenzollerna r. 1925 pozemková reforma - zámek koupil V. Skřivan. Po r. 1948 zámek znárodněn, v majetku JZD (byty), postupně zchátral. Po r. 1989 vrácen v restituci.

Robustní žulový smírčí kříž středověkého původu s okosenými hranami břeven. Horizontální břevno má delší než vertikální, z obou stran má rytinu šípu či šipky do kuše. Údajně označuje místo, kde byl fatálně postřelen mladík při potyčce o dívku či o dědictví. Památkově chráněný je od roku 1958.

Žulová barokní socha sv. Antonína Paduánského z roku 1753 od polenského sochaře Václava Morávka. Světec je oblečený v mnišském rouchu, v pravé ruce drží Ježíška a v levé knihu. Socha byla znehodnocena necitlivou opravou v 80. letech 20. století. Památkově chráněná je od května 1958.

Barokní sochu sv. Jana Křtitele z roku 1740 vytvořil významný regionální sochař Václav Viktor Morávek z Polné, žák slavného sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Socha vznikla na paměť kupce Johanna Schreibera, který na tomto místě zemřel. Památkově chráněná je od roku 1958.

Památkově chráněná barokní socha sv. Jana Nepomuckého z doby kolem poloviny 18. století. Postava světce v životní velikosti je vytvořená z mušlového vápence. Světec má u pravé nohy andílka (putto) držící symbol mučednictví - palmovou ratolest. Socha je v seznamu kulturních památek od roku 1958.

Barokní polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1748 stojí na vysokém čtyřbokém pilíři, chráněném kamennou ohrádkou s cihelnou výplní. Postava světce je v životní velikosti, je v tradičním kanovnickém rouchu, v náručí má kříž a palmovou ratolest. Památkově chráněná od r. 1958.

Trojiční sloup z roku 1750, dílo polenského rodáka, žáka Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, sochaře Viktora Václava Morávka.