Turistické cíle v okolí obce Zlín

Zaniklá tvrz je prvně zmiňována r. 1366 (dle archeol. výzkumu stála již ve 13. stol.). Nejvýznamnějšími držiteli byli r. 1386 Heralt z Kunštátu a v l. 1420–1460 páni z Tvorkova. Po r. 1511 byla vybudovaná nová tvrz na jiném místě a tato zanikla. Místo nové tvrze bylo protipovodňově upraveno.

Starý zámek postavili v pol. 17. st. Rottalové. Horní část rezidenční a obytná, spodní vězení. Od r. 1876 v patře kanceláře a byty, dole sýpky a vězení. V r. 1898 přistavěn soudní úřad. V r. 1925 zámek získává olomoucké arcibiskupství a spořitelna, ta část zámku zbourá a vystaví svoji budovu.

Zaniklá tvrz, kterou patrně vystavěl Šťastný z Korotína, jenž získal Nedachlebice s pustým tvrzištěm r. 1521. Samotné tvrziště se uvádí už r. 1517. Po připojení k Uherskému Brodu počátkem 17. stol. tvrz ztratila sídelní funkci a sloužila provozu přilehlého dvora. Dnes jen patrná vyvýšenina.

Hradiště bylo pravděpodobně osídleno nositeli púchovské kultury v pozdní době laténské a snad později využíváno i v raném středověku. Prvně lokalitu popsal v r. 1890 J. Kučera a v r. 1896 I. L. Červinka. Některými autory zpochybňovaná lokalita potvrzena r. 1989 kovovými nálezy z povrchového sběru.

Zcela zaniklý zámek či lovecký zámeček, který byl postaven za vlády Marie Anny z Rotalu, provdané Dietrichštejnové, v místě bývalé tvrze, jež byla soušásti dvora. Poprvé je připomínán v pozůstalosti této panovnice v roce 1767. Posledním rodem, který vlastnil zámek před pozemkovou reformou v letech 1923 - 1926, byl rod Baltazzi.

Zrekonstruovaný a zmodernizovaný areál bývalého panského pivovaru na okraji hist. jádra Holešova. Založen v l. 1689-90 J. K. z Rottalu. V r. 1948 zestátněn. R. 1961 uvařena poslední várka piva, do r. 1973 fungovala sladovna. Poté sloužil areál jako sklady a pivnice. V l. 2017-20 areál rekonstruován.

Dobře dochované terénní pozůstatky sídla na pomezí hradu a tvrze při zaniklé vsi prvně uváděné v r. 1350 jako majetek Herborta z Podhradí. V r. 1464 se uvádí tvrz jako pustá, ale patrně byla ještě utilitárně využívána. V r. 1501 bylo pusté již celé Podhradí.

Původně barokní zámek z let 1689-99 přestavěn z původní tvrze asi z 16. stol. V r.1739 za biskupa Jakuba Arnošta upraven a vybudován park a kostel, který se zámkem tvoří celistvý komplex. Od r. 1804 majiteli Šternberkové, kteří zde sídlili do konfiskace r. 1945. Dnes domov důchodců.

Minerální pramen, dříve zvaný Lesní. Byl známý již před r. 1770. Nejprve zde byla jen studánka, později kamenná jímka s dřevěným pavilonem. Po zásazích do jímání v l. 1929-30 vydatnost pramene poklesla, pramen byl tedy znovu zachycen ve studni a přejmenován na Aloisku. Pavilon je z r. 1963.

Minerální povrchový pramen nechal hrabě Ondřej Serényi upravit někdy v l. 1669-80. Původně byl zvaný Slaný či Pramen bublavý. R. 1792 byl nově upraven a přejmenován na Amandku. R. 1988 došlo po provedení vrtu Vincentka 2 k poklesu hladiny Amandky. Dnes je voda zachycována do 3,5 m hluboké studny.

Pramen minerální vody Dr. Šťastného (Gejzír) byl pův. upraven jako studna (7 m). R 1929 byl hlubinným vrtem získán pramen tryskající do výše 20 m. Byl opakovaně upravován, r. 1963 poškozen. Znovu navrtán r. 1967 a upraven do dnešní podoby. Nese jméno MUDr. Františka Šťastného, hrdiny 2. sv. války.

Minerální pramen původně vytékal volně na povrch. R. 1905 byl zachycen v kamenném sklípku. Je jedním z nejstarších z 16 luhačovických pramenů. V l. 1929-39 byla postavena klenutá kamenná jeskyně s mříží a poblíž kruhový pavilon s výtokovou kašnou. Název získal pramen po hraběti Ottovi Szerenyim.