Turistické cíle v okolí obce Šitbořice

Poutní místo "U Svaté" zahrnuje kromě křížové cesty z r. 2002 kopii sochy Krista z Rio de Janeira, sousoší svatých Cyrila a Metoděje a tři kapličky, zasvěcené Panně Marii, sv. Cyrilu a Metodějovi a sv. Gorazdovi. Pod poslední z nich vyvěrá Gorazdův pramen.

Křížový či pamětní kámen při silnici z Nikolčic do Kurdějova nebo Diváků se nachází na místě, kde 8. února 1762 zahynul Max Haas z Rousínova, který tudy vezl víno. Podle textu však byla zachráněna jeho dceruška Magdaléna. Kámen je evidován od r. 2002 v registru smírčích křížů a křížových kamenů.

Lokalita hrádku v nepříliš výhodné poloze poničená v 30. letech 20. stol. Jeho vznik doložen v 13. stol., první zmínka o existenci pochází z r. 1322, kdy ho prodávají Fricek a Vilém z Egenberka. Jeho zánik lze předpokládat již za markraběcích válek, dle nejmladších nálezů počátkem 15. stol.

Torzo lípy u Spáleného mlýna, kde roku 1805 došlo k dohodě mezi Napoleonem a Františkem I. o ukončení války.

Ocelodřevěná rozhledna na Hustopečském starém vrchu uprostřed mandloňového sadu byla pro veřejnost otevřena v březnu 2012 a od té doby je přístupná volně. Stavba vysoká 17,5 m má ve výši 12,5 m zastřešenou vyhlídkovou plošinu, k níž vede vřetenové schodiště. Výhled je především na jih a východ.

Mariánský sloup postaven pravděpodobně roku 1720. Na trojbokém pilíři socha Panny Marie Immaculaty. Okolo podstavce sloupu sochy sv. Barbory, Floriána a Jana Nepomuckého a v malé jeskyni v podstavci sloupu figura svaté Rozálie.

Výjimečně dobře zachovalý renesanční měšťanský dům z doby kolem r. 1600. Stáří trámového stropu v bočním křídle je dendrochronologicky datováno do r. 1609. Později bylo podloubí domu zazděno. Obnova objektu do původního stavu proběhla po r. 1989. Stavba obsahuje řadu původních prvků.

Torzo městských hradeb z 16. stol., původně jako ochrana před tureckým vpádem. Dochovaná půlkruhová bašta a malá část hradeb ve východní části města.

Dobře patrné tvrziště se zaniklou vsí na výběžku vybíhajícím do údolí přítoku rybníka. První zmínka je z let 1210 a 1237. Od 14. stol. v držení pánů z Mezilesic, kteří žijí ještě počátkem 17. stol, ačkoliv panství vlastní jen do r. 1450. Ves se uvádí r. 1497 jako pustá, r. 1531 je pustá i tvrz.

Vodní mlýn postavili roku 1575 habáni (novokřtěnci), v roce 1906 jej postihl požár. V současné době chátrá. Nejzachovalejší je barokní brána mlýna z 18. století se sochou sv. Floriána.

Zaniklá tvrz, na níž archeologický výzkum datuje aktivní období do 13. stol. Osada Modřice byla připomínaná r. 1141, hrad nebo tvrz je připomínán r. 1274, kdy se odtud píší Albert a Frank Stockfischové. Od pol. 16. stol. se správním centrem staly Chrlice, což mohlo znamenat zánik tvrze.

Mohyla míru byla vybudována v r. 1912 jako memento všem válkám, později byla přistavěná budova muzea. Jde o 1. mírový památník v Evropě, postavený dle návrhu Josefa Fanty. Návrší, na kterém mohyla stojí, 324 m.n.m., je nejvyšším bodem v krajině. Vedle mohyly je pomník brigádě gen. majora Jirčíka.